Co se stalo, že třicet (někde i více) let pečlivě budovaná pyramida moci, opřená o složitou pavučinu direktiv a deklarací Evropské unie a podpůrných organizací se začíná pomalu bortit? Čím to je, že síť politických neziskových organizací a aktivistů, tak štědře financovaných dílem z veřejných a dílem i z velmi podivných zdrojů, se navzdory podpoře masmédií hlavního proudu stále nedostává (nevrací) k moci, a to zejména v zemích střední a středovýchodní Evropy, snad s částečnou výjimkou Slovenska? Co se stalo, že občané evropských států stále více odmítají dát se obohacovat jadernými inženýry a kosmonauty, kteří po milionech nelegálně táhnou do Evropy? Proč se vládci tolik bojí hlasu lidu, že dělají vše pro to, aby jej umlčeli, popřípadě různými nástroji a způsoby (z)manipulovali volby?

Občané promluvili nahlas

Podívejme se na výsledky některých výsledků voleb z poslední doby:

Finsko: Praví Finové (označovaní za „ultrapravici či populisty“atd.) jen o pár desetin procenta nezvítězili. Jejich vliv je citelný a jejich podpora mezi lidmi roste.

Itálie: Pod heslem „cokoliv je lepší než Salvini“ dělá vláda Conteho, Di Maia a poražené ultraliberální levice z Itálie v přímém přenosu otevřenou ránu Evropy, kterou do ní proniká beztrestně a nelegálně infekce dalších tisíců migrantů z Afriky. Ale pozor, tentokrát se již nejedná o nelegální imigraci, ale o legalizované „pracovníky“, kterým první evropský úřad vystaví dokumenty podle toho, co jim dotyčný imigrant nakuká.