Jenže většině z nich prostě nic jiného nezbývá, v drtivé většině jsou to lidi nad 50, práci neseženou, odchod do starobního důchodu čím dál vzdálenější a s výhledem na dožití života v drtivé nouzi. Tak se pouštějí do drobného podnikání všeho druhu a nyní zjišťují, jak státní aparát dokázal drobné podnikání postavit téměř na okraj zákona. Je pozoruhodné, jak tato koaliční vláda chce dát živnostníkům co proto – daně už jim od ledna zvýší a chystá i další opatření, jak jim práci ztížit. Je neuvěřitelné, jak jsou všichni ti, kteří tak horují za drakonické zpřísňování předpisů o podnikání, přesvědčení, že na těch králíkách, medu, vínu, korálcích atd. vydělávají drobní podnikatelé obrovské peníze a to se musí zastavit. A vůbec si neuvědomují i další fakt, že máme rekordní nezaměstnanost, více než 600 tisíc lidí je bez práce a snahou státu by tedy mělo být naopak to, aby lidem zjednodušil podmínky pro sebezaměstnání – když vláda není schopná vytvořit podmínky pro nová pracovní místa.

Jenže, kolik pak asi je zapotřebí vypěstovat a prodat mrkve, aby se nahradilo zašantročené půl miliardy z causy PROMOPRO? Kolik králíků je zapotřebí zamordovat aby se srovnala cena za jedno předražené letadlo CASA na cenu tržní, nikoliv tu, co zaplatilo ministerstvo obrany? Kolik vína by musel jedenkaždý občan vypít, aby to dalo na rozdíl ceny za jeden Pandur? Proč tedy musí drobní podnikatelé, kteří svojí činností nezatěžují státní sociální systém už jenom tím, že se snaží postarat se sami o sebe, být trnem v oku státní byrokracii?
Podnikatel je většinou na všechno sám, takže od vlastního oboru podnikání musí zvládat:

a) neustále se měnící účetní a daňové předpisy, vyplňovat veškerou daňovou administrativu, sledovat termíny, archivovat veškerou dokumentaci i korespondenci s úřady (finančák, sociálka, Vzp,….)