Malé podnikání je celou sítí administrativních omezení, nařízení, pokut a vůbec bezbřehou buzerací státní správy tak likvidované, že mne to celé přinutilo k závěru, že zde není zájem vlády o snížení nezaměstnanosti ale zřejmě je to celé naopak. Předkládám malé zamyšlení, komu vlastně prospívá tak šíleně veliké číslo nezaměstnaných? Kdo se z nich má dobře?

Chvíli mně z té úvahy bylo šoufl, že by takový hyenismus byl u nás vůbec možný ale pak – heureka – mi při vzpomínce na orgastický výraz ministra Drábka, když oznamoval v čt. likvidační pokuty za nelegální zaměstnávání, svitlo. No přeci sociální systém! Protože o tak veliký počet nezaměstnaných se musí přece starat příslušně veliký počet státních úředníků, podpůrných agentur, neziskovek, speciálních úřadů a vůbec lehkoživků, kteří při výrazném poklesu počtu nezaměstnaných ztratí podstatu své existence. Pokles nezaměstnaných je tedy nepřijatelný. Proto narůstá počet kontrol, proto jsou malí podnikatelé (jako nejsnažší a bezbranný teč) cílem kontrol, proto kontrolorky (drtivou vetšinou jsou to ženy) jednají tak nekompromisně a krutě. Tím, že likvidují malé podniky dostávají víc lidí do registrů pracovních úřadů a tím potvrzují nutnost svojí existence. Navíc, typická a základní úředická vlastnost je závist, takže stačí jenom na patřičných úřadech utrousit:“ ten a ten si tou mrkví vydělal balík a neplatí daně“ a je zaděláno na úspěšnou kauzu, kterou naše nestranná masmédia ráda zveřejní.

Pravda, ekonom by řekl: propusťte kontrolory, zrušte úřady, zrušte omezení, protože ty daňové úniky malých podnikatelů je rozhodně nezaplatí. Jenže realista u nás ví, že největší daňové úniky provádí firmy, napojené na organizovaný zločin (pardon, politické strany), které kontrolují mocenské pilíře státu, a že tedy malí ponikatelé jsou rybičky předhozené davu, aby se ty velké mohly v klidu i naloupeným majetkem,uklidit do Monaka.