Nejkomplikovanější a nejproblémovější kompetencí krajských samospráv je zřejmě oblast dopravy. Obsahuje v sobě jak část týkající se správy krajských komunikací (silnice II. a III. třídy), tak i dopravní obslužnost, tj. veřejnou autobusovou a vlakovou dopravu na území krajů. Řekněme rovnou, že svěřit tuto kompetenci krajům byl velmi nešťastný a nesprávný krok. V současné době tu totiž máme tři úrovně správy a výstavby silnic: centrální státní, zastřešovanou Ředitelstvím silnic a dálnic, již zmíněnou krajskou a ještě obecní, zabývající se místními komunikacemi na území jednotlivých obcí.

Kdyby tisíc řidičů…

Celý výše zmíněný systém tak, podle ekonomické síly a politických či manažerských schopností jednotlivých subjektů, generuje stovky různých „dopravních politik“ v rámci státu s jediným výsledkem. Tím je chaos, věčné dopravní uzávěry, miliony korun vyhozené oknem a mnoho míst zcela odříznutých od spojů veřejné dopravy. Vše financují naši občané, přičemž dostupnost dopravních služeb je pro ně stále horší. Nebezpečnou časovanou bombou v základech krajských dopravních politik je i u nás v Pardubickém kraji kritický nedostatek řidičů autobusů a vlakových strojvůdců. Podle informací Sdružení dopravních podniků postrádá 19 největších měst v Česku aktuálně asi tisíc řidičů městské hromadné dopravy. Problémem je i vysoký věkový průměr, respektive „stárnutí“ těch stávajících. Město Pardubice uvádí dokonce průměrný věk řidičů MHD 53 let, což je nejvíce v rámci celé republiky.