... a vrátil ji na naprostý vrchol britské politické scény a Británii do centra mezinárodního dění. Pod jeho vedením vyhrála strana několikery volby a Británie měla (jak se zdálo) novou osobnost s vizí. Opojení z vítězství však zastřelo problémy, které se dnes musí snažit napravit nový labouristický kormidelník – Jeremy Corbyn. V prvé řadě Tony Blair Labour party de facto zničil. Ve snaze přiblížit se politickému středu, ze kterého chtěl získat voliče, obral svoji stranu o duši.

Z programu strany se ztratila slova jako zestátnění a socialismus. Blair byl navíc až příliš laskavý k politickému dědictví ,železné lady’ Thatcherové a sám se do značné míry stylizoval do pozice jejího následovníka, i když pravda sociálně citlivějšího. Pod jeho vedením se strana čím dál více oprošťovala od ideologických vizí a hlavní politikou se stalo nabrat co nejvíce hlasů.

Víc než vztahů se členskou základnou si Blair cenil kontakty na média, celebrity a George W. Bushe. Tím se dostáváme k druhému selhání Tonyho Blaira – zahraniční politika a přílišné poklonkování USA. Blair sice stále trvá na tom, že válka v Iráku byla opodstatněná i přes fakt, že se na místě nenašly žádné zbraně hromadného ničení, což byl původní argument k vyvolání konfliktu. Britská veřejnost však viděla věci jinak.