Jestli předejít, to nevím. Každopádně EU mohla celkový průběh kovidového žití dávno usměrnit. Místo toho ale Unie dala přednost zájmům farmaceutických koncernů před lidmi. Evidentně ne poprvé, bohužel, ne naposled.

Ale zpět ke smlouvám s výrobci vakcín. Možná si vzpomenete, ale byla jsem první z českých europoslanců, který kritizoval, že se před lidmi úzkostlivě tají. Nejenže si plivli do tváře všichni, kteří mají jinak plná ústa transparentnosti, ale zejména dostali políček daňoví poplatníci, kteří předražené účty za vakcíny nakonec musejí zaplatit. A to nejhorší, co z toho možná vzešlo, je právě nedůvěra.

Nemožnost vidět, na čem se Evropská unie i státy se soukromými společnostmi domluvila, zaselo v mysli lidí neskutečné množství otázek. Třeba to, proč si výrobci vakcín nechtějí ručit za případné vedlejší účinky. Sama jsem přívrženkyní očkování – bez něj by dodnes celý svět sužovalo nespočet šířících se nemocí, které jsou už – alespoň v našich končinách – desítky let historií. Nedivím se ale, že spousta lidí prostě nedůvěřuje očkování, když jednání jsou od začátku vedena netransparentně a jako hlavní vítěz vždy vychází výrobce. Ať to dopadne jakkoliv.