Recep Tayyip Erdogan dává již několik jasně najevo, že není žádný Mustafa Kemal Atatürk a osvícenou politiku od něj může tedy očekávat jenom blázen. Erdogan je pro Turecko obrovským krokem zpět, což si čím dál více uvědomuje i Evropská unie, protože dnes již nemůže být sporu o tom, že Turecko podniká kroky proti EU.

Otázkou však je, jak si EU vlastně někdy mohla myslet, že Turecko představuje spojence. Máme sice tendenci na to často zapomínat, ale je prostým faktem, že určité území EU je okupováno nečlenem EU, který je však na druhou stranu členem NATO. Po invazi Turecka do Kypru vzniká roku 1983 Severokyperská turecká republika uznaná pouze Tureckou republikou.

V roce 2004 se Kypr stává členem EU, a tím se přenášejí tyto problémy i na Unii. EU a OSN měly snahu o posun v této oblasti a pokročit ve směru sjednocení Kypru. V roce 2012 OSN upozornila na ekonomické problémy na obou stranách Kypru. Tuto situaci se severní Kypr pokusil řešit půjčkou ze strany Turecka, naproti tomu kyperská část žádala MMF a EU. V roce 2013 Kypr zablokoval obchod ze severního Kypru, a Turecko reagovalo uzavřením letišť a přístavů pro Kypr. V roce 2014 proběhla obnova jednání o sjednocení Kypru v podobě federace, která však byla ukončena bez výsledku v roce 2017.