Za normálních okolností u zbavení imunity neváhám hlasovat „PRO“ a je mi zcela jedno, z jaké politické skupiny oni poslanci jsou. V tomto případě jsem zbavení imunity nepodpořila, jelikož se domnívám, že španělské orgány nehrají s Katalánci čistou hru. Naštěstí množství europoslanců, kteří to vidí podobně jako já, není málo.

Aniž bych chtěla jakkoliv zasahovat do velmi dlouhodobé debaty o tom, zda má Katalánsko mít větší či úplnou nezávislost na španělském království, jsem bytostně přesvědčená, že španělské orgány (zejména od referenda v roce 2017) nevybíravě bojují proti osobám z katalánského hnutí za nezávislost. Je sice pravdou, že od roku 2018 má Španělsko progresivnější levicovou vládu, ale desetileté fašistické diktatury vrhají dlouhé stíny a znát je to, podle mnohých, především v justici, policejních a armádních složkách. Už jen brutálnií reakce na samotné uspořádání referenda bylo pro mě znamením, že španělská demokracie nemá zdaleka tak silné kořeny, jak se dlouhodobě prezentuje (viz případ odsouzení španělského rappera Pablo Hasela za to, že ve svých písních a na Twitteru „urážel“ krále).