Kupodivu. Podle průzkumů by jím měl být pomalu každý třetí soused. Budu ale věřit, že skutečně existují, nebudu se pozastavovat nad tím, jak mohou bohaté strany či bohatí kandidáti pro ně úspěšným průzkumům „pomoci“. Upřímně mi je ale předem líto těch, kteří z nespokojenosti se současným stavem naší země a s nadějí, že tudy vede cesta ke změně, jeho volbou tuto šanci zahodí.

Naprosto chápu znechucení lidí tím, v čem žijeme. Rozumím zhnusení nad stranami, které byly dosud u moci. Jenže nesmíme zapomenout, že podobných nálad před minulými volbami využil podnikatelský projekt Víta Bárty, aby se pak načas stal součástí vládní koalice. A korupce či nechutné praktiky v nejvyšších patrech politiky se začaly obnažovat právě v souvislosti se skandály této strany. Voliči, kteří by snad tu chybu zopakovali, spláčou nad výdělkem…

Údajnou výhodou Babiše, Okamury a dalších podnikatelů s populistickými hesly, kteří s pomocí svých peněz nebo slibů kolem sebe nashromáždili známé osobnosti, aby se stali volitelnými, bývá jejich nezkorumpovatelnost. Prý proto, že bohatí jsou už dost. Naštěstí lidé nejsou hloupí, pravdu rčení, že s jídlem roste chuť, zná každý. Moc a vliv jsou stejně opojné jako tučné konto.

Slýcháváme také, že podnikatelé přeci budou umět řídit stát, když umí řídit firmu. Pak je ale na místě otázka, jak spokojení jsou zaměstnanci v jejich podnicích.