Korte (TOP 09): Jde to kapku po kapkách, krůček po krůčku. Svoboda nemizí hned

Dámy a pánové, můj nezapomenutelný přítel Ivan Medek mi vštípil zásadu, že politik má mluvit stručně a jasně. A já se dnes té zásadě poněkud zpronevěřím, budu mluvit obšírněji než bývá mým zvykem a budu mluvit také dosti obecně. Pokládám to za důležitá, abych osvětlil svá ideová východiska, jež mě povedou k návrhu, který přednesu závěrem.

Já jsem žil stále ještě větší část života v nesvobodě, a proto jsem na její omezování zvýšeně citlivý. Úvaha první tedy, můžeme říci úvaha filosofická, se týká, jak by jinak, svobody. Jsou různá pojení svobody. Jedno pojetí svobody je negativistické. Svobodu vidí především jako zdroj nejistoty, která vytváří mnohost a z této nekonečné množiny mnohostí pramení mnoho nebezpečí zneužití. Výsledkem je chaos, zmatek, neorganizovaný a neorganizovatelný. Myslím si, že velmi dobře to charakterizuje Karamazov, nikoli náš kolega, ale Míťa Karamazov z Dostojevského románu, když říká: Široký, příliš široký je člověk, já bych ho zúžil. Myslím, že je zbytečné konstatovat, že takovéto pojetí svobody vede k autoritativním a totalitním režimům a že to je přímá cesta do gulagu.

Oproti tomu stojí pojetí jiné, pojetí, které vnímá svobodu jako dar, nevnímá ji negativisticky, negativně ani privativně, to znamená, jako že něco nemusím, svobodu od něčeho, ale vnímá ji pozitivně jako svobodu k něčemu, pro co mi svoboda otvírá prostor, k něčemu, co mohu dělat. Samozřejmě, že je přitom možnost zneužití, že k nim nepochybně při tomto pojetí dochází, ale přesto pokládám svobodu za vyšší hodnotu než možnost onoho zneužití, protože zároveň ruku v ruce se svobodou kráčí také smysl pro odpovědnost, smysl pro povinnost.

Řekl-li jsem, že svoboda je dar, možná spíše než dar je to jeden z nejskvělejších výdobytků naší euroatlantické civilizace založené na judaismu a křesťanství, na kultuře židovské, řecké a římské. A o každý dar je třeba pečovat, je třeba o svobodu znova a znova bojovat, chránit ji, bránit a pokud možno rozšiřovat. Myslím, že z toho, co říkám, je zřejmé, že patřím k adherentům tohoto pojetí svobody.

Nyní učiním drobnou digresi. V souvislosti s teroristickými útoky a dalšími bezpečnostními hrozbami dnes ve společnosti roste strach. Zároveň jsou přijímána různá opatření k posílení bezpečnosti, která s sebou logicky nesou omezení svobody, její umenšení. Jde to kapku po kapkách, krůček po krůčku. Svoboda nemizí hned. Tato vláda rozhodla o navýšení počtu policistů o 10 %. Stáváme se tím policejním státem? Inu ještě asi ne. Zde ve Sněmovně jsme schválili zákon o ochraně státních hranic, který umožní vládě, ba dokonce pouze ministru vnitra bez souhlasu parlamentu uzavřít hranice. Znamená to, že nebudu moci vycestovat? No zatím asi ještě ne. Říká se "dočasně" a již jen to slovo má pro nás, dříve narozené, negativní konotace. Všudypřítomné kamery nás kontrolují na každém kroku, Orwell by se divil. Svoboda, zaručená, garantovaná svoboda nedotknutelnosti obydlí je pouhou iluzí. Policista může bez souhlasu soudu vstoupit do domu, aby vám zabavil legálně drženou střelnou zbraň, úředník může bez souhlasu soudu vstoupit k vám domů a čučet vám do kamen, čím topíte. Teroristé nás chtějí připravit o naši svobodu, jejímu konceptu nerozumí, chtějí ji zničit. A my ze strachu před teroristy přijímáme opatření, jimiž se sami své svobody dobrovolně vzdáváme, čímž de facto realizujeme jejich cíle.

Nyní prosím poznámka číslo dvě, obecná, řekněme filologická. Zákonodárci, když v roce 1991 přijímali zákon o obecní policii, patrně vůbec netušili, jaký to nesmysl schválili a jaké to bude mít neblahé důsledky. Problém spočívá v nešťastném pojmu "obecní policie". Ten pojem je nesmyslný, a to jak z hlediska filologického, tak z hlediska vnitřní logiky. Slovo policie je odvozeno od řeckého slova polis, což znamená obec, v širším slova smyslu město, ale míní se tím město jakožto pospolitost. Město jakožto budovy je řecky astri(?). Tak je tomu ve všech odvozeninách. Políteó - jsem občan, polítés - občan, polítéómai, jiný tvar téhož slovesa, znamená působím jako občan, čili pečuji o obec. To by nikdo z nás patrně dnes neřekl, protože my děláme přece politiku a i ve slově politika je obsažena polis. Takže obecní policie je zhruba stejný nesmysl, jako byla svého času lidová demokracie. Přeloženo do češtiny: lidová lidová vláda nebo lidová vláda lidu. Jak přeložit obecní policii, to teda opravdu nevím. Vnitřně nelogický pojem to je proto, že zákon se sice jmenuje "o obecní policii", ale v textu se všude hovoří o obecních a městských strážnících. Čili bylo by správné , aby se ten zákon nazýval "o obecní stráži", protože ten výraz policie je v tomto případě nešťastný a zavádějící. V tom spočívají ty neblahé důsledky, neboť tím míním setrvalý trend srovnávat policii obecní s Policií České republiky, přibližovat ji Policii České republiky. Je to trend, který trvá 25 let a protože jsem člověk zlý a podezíravý, nikdo mi nevymluví, že na jeho konci, na konci těchto snah, je služební poměr.

Poznámka třetí obecná je, co je vlastně úkolem nás poslanců? Mávat rukou, přijímat zde předložené návrhy? Nikoliv. Základní úlohou Parlamentu je kontrolovat výkonnou moc. Což znamená také kontrolovat represivní složky moci a tímto chránit práva a svobody občanů. Moc je totiž hydra, která má tendenci se neustále roztahovat. A my jsme tady od toho, abychom té sani její přirůstající hlavy neustále sesekávali.

Jde přitom vždy o dvě strany téže mince. Represivní složky požadují stále více posílení svých pravomocí, aby mohly účinně vystupovat proti narušitelům práva a Parlament musí na druhé straně pečlivě vážit tyto požadavky, protože taková navýšení vždy s sebou přinášejí omezení svobod a práv nejen pro menšinu oněch narušitelů, ale i pro většinu všech ostatních občanů řádných.

A přitom velmi často navýšení těchto pravomocí nevede ke zvýšení bezpečnosti, ale naopak ohrožení práv a svobod občanů tímto způsobem může být vyšší a horší, než případné ohrožení ze strany nějakého běžného narušitele. Z hlediska těchto úvah tedy pravím, že by nemělo docházet paušálně k navyšování pravomocí represivních složek, nevyžaduje-li to nějaká mimořádná situace, například prudký nárůst zločinnosti.

A v takové situaci prosím nejsme. Trestná činnost má nejméně dva poslední roky sestupný trend. Zato nám prudce stoupá počet odposlechů. Například v roce 2014 oproti roku předchozímu o 13 %. Tolik poznámka třetí obecná.

A nyní již poznámka v podstatě poslední týkající se obecní policie. Raději bych říkal obecní stráže. Předně bychom si měli ujasnit, co vlastně od obecní policie chceme. To je otázka číslo jedna. Otázka číslo dvě pak zní. Má se tato složka svými pravomocemi dále přibližovat k policii státní? A za třetí. Má dokonce vůbec suplovat její činnost?

Já osobně odpovídám na poslední dvě otázky záporně. Úkolem obecní policie je pomáhat udržovat pořádek v obci, zajišťovat pořadatelsky bezpečnost při veřejných akcích a tak podobně. A pomáhat občanům řešit praktické problémy, případně nějaké lokální konflikty. Neměla by v žádném případě suplovat státní policii, boj s pachateli kriminálních trestních činů, zatýkat, vyšetřovat, předvádět, a tak dále.

A stejně si myslím, že by neměla suplovat policii dopravní. Její hlavní úkol by měl zůstat v oblasti preventivní. Ale pod pojmem prevence nemyslím, že by měla chodit po školách a pořádat besedy. Městská, či obecní policie má být prostě trvale a neustále přítomna v ulicích a to zejména v místech, kde hrozí nějaké narušení pořádku. A to na základě znalosti místních poměrů.

A opět tou přítomností v ulicích nemyslím, že by mělo stačit dvakrát denně projet tou ulicí v Hamrech. Strážníci by prostě měli šlapat chodník. Chodit po ulicích stále se znalostí lidí, kteří tam žijí. Aby si takový strážník povšiml, že tamhle ve druhém patře se již druhý den v jednom bytě svítí. Kdo to tam bydlí? Aha, stará paní Nováková. A šel se tam podívat.

A proto jsem názoru, že naprosto není na místě navyšovat předchozími novelami již dosti navýšené pravomoci a oprávnění obecní policie. Naopak, měly by se ubrat. Strážníci by měli vstát z židlí od monitorů, vyjít od přepážek a do ulic. Neměli by považovat za svůj hlavní úkol nasazování botiček, odtahování aut a vybírání pokut, třebaže to plní městskou, či příslušnou obecní pokladnu.

A na druhé straně tam, kde se jedná o boj se závažnou trestnou činností, kde je nutná nezbytná vážná narušení svobod občanů, jako je například vstup do soukromých prostor, či zabavování zbraně, by měla tuto činnost obecní policie vždy přenechat Policii České republiky. A by měla sama zasahovat jen v případě naprosto nezbytné nutnosti za účelem odvrácení bezprostředně hrozícího nebezpečí útoku na život, zdraví a majetek tak, jako je tomu v případě nutné obrany.

Nyní učiním digresi číslo dvě a podělím se s vámi o svůj nevšední zážitek mého posledního kontaktu s Městskou policií v Praze. Garážoval jsem na jedné rušné třídě v Praze 6, čili z garáže přes chodník jsem vjížděl do vozovky. Na garáži je cedule garáž vjezd. Na vozovce jsou žluté štráfy, přestože čas od času tam někdo zastavil. V takovém případě jsem obešel okolní podniky, holičství, kadeřnictví, restauraci, pekárny. No, a když se nikdo k tomu autu nepřihlásil, zavolal jsem městskou policii.

Přijeli rychle, za dvacet minut. Vystoupili z auta. Že by pozdravili - nepozdravili. Tvářili se důležitě, obcházeli auto, fotografovali a pak zastrčili za stěrač papírek a jali se nasedat do vozu. Já říkám - pánové kampak? Jeden povídá - to se bude řešit ve správním řízení. Já mu říkám - mně je úplně jedno, jak se to bude řešit. Já jsem vás povolal, abyste to auto odtáhli. Já totiž potřebuji vyjet.

A jeden povídá - no, my tady odtahovku nemáme, to bychom ji museli volat až z Proseku. A druhý na to - my budeme mít odtahovku, až tady bude parkovací zóna. Já jsem říkal - tak to je výborné. Až tamhle u trafiky zastaví někdo a zaběhne si pro cigarety, tak vystartujete sprintem zpoza rohu a zahájíte odtah. Na to vás užije. Takže laskavě konejte.

Tak to se zatvářili, že toho chci teda od nich hodně. Kupodivu, z nějakého záhadného důvodu mě zlegitimovali a nasedli do auta a jali se telefonovat. Poté jeden sešrouboval okýnko, velkopansky mi podal občanský průkaz a řekl - už jede a bez pozdravu odjeli.

Dámy a pánové, takové služby očekáváte a chcete od obecní policie? To opravdu chcete, aby obecní strážník mohl kdykoliv a od kohokoliv požadovat vysvětlení, kohokoliv zlegitimizovat a vyzývat, aby se někam dostavil, či naopak komukoliv zakázat někam vstup? Což při extenzivním výkladu může znamenat také zákaz vstupu do obce vůbec, či-li zákaz pobytu. Aby městský strážník mohl kdykoliv komukoliv dát dýchnout, či popohnat ho na krev? Komukoliv cokoliv odebrat pod vágní záminkou, že lze míti za to, že věc by byla v přestupkovém řízení zabavena? Kdykoliv vstoupit do provozoven, do veřejných i neveřejných prostor nejen v provozní době, ale i mimo ní? A to i za použití síly. Tedy v podstatě vykonat domovní prohlídku, nebo prohlídku nebytových prostor bez souhlasu soudu. A to vše pod vágně formulovaným odůvodněním - lze míti důvodně za to, že... a tak dále. To opravdu chcete dát obecním strážníkům, z nichž deset procent si nedokázalo dodělat ani po sedmi letech maturitu, takováto oprávnění? Já tedy rozhodně ne. Předložený tisk pokládám za neopravitelný.

A proto navrhuji jeho zamítnutí v prvním čtení a vyzývám vládu, aby přestala s dalšími novelizacemi této normy, z nichž každá další je ještě horší, než ta předchozí a jala se pracovat na zbrusu nové normě zákona o obecní stráži v intencích, jak jsem o tom mluvil.