V obou případech šlo o události mimořádné, nepravděpodobné, neočekávané a neočekávatelné, avšak se společensky nebezpečným a tragickým dopadem, který silně rozjitřil veřejnost.

V případě Vrbětic jde skutečně o systémový problém nedostatečné legislativní úpravy dříve nepředpokládané situace, kdy je munice skladována a zpracovávána ve vojenských prostorech soukromými subjekty, na něž se nevztahují armádní předpisy. Nová úprava je tudíž oprávněná a žádoucí.

Jinak je tomu ale v druhém případě. Je zde sice několik rozumných změn (např. zkrácení platnosti zbrojního průkazu na 5 let a předřazení zdravotní prohlídky před zkoušku odborné způsobilosti), ale další navrhovaná zpřísnění v oblasti vydávání zbrojních průkazů a omezování práv legálních držitelů zbraní jsou často nevhodná a nedomyšlená populistická opatření, která podobným výjimečným kritickým situacím stejně nezabrání, a přitom výrazně poškodí práva mnoha slušných občanů (zejména právo na ochranu osobních informací, právo na osobní a domovní svobodu, právo na sebeobranu aj.). Dochází tak ke zneužití výjimečné tragické události pro nežádoucí omezování práv občanů a posilování pravomocí státní moci – především Policie ČR a částečně i policie obecní.

Problematické je už samo zavádění dalších centrálních registrů, resp. jejich existence vůbec – míním Centrální evidenci přestupků a Centrální evidenci zbraní. Centralizace citlivých informací obecně značně usnadňuje a zlepšuje přehled státní moci o jednotlivých konkrétních občanech, a může být proto velmi nebezpečná pro jejich svobodu, zejména v případě změny politické situace ve prospěch sil s autoritářskými či totalitními sklony a cíli. Dále je tu i problém nově navrhovaných přístupů k takto centralizovaným informacím.