Boris Šťastný v minulosti s některými názory Václava Klause souhlasil a s jinými ne. Oba jsou nekuřáci, ale byli jiného názoru na státem nařízený zákaz kouření v restauracích. Boris Šťastný jej podporoval a Václav Klaus chtěl nechat regulaci kouření na samotných hospodských. Demokracie je o názorové různosti.

Ovšem překvapilo mne, že Boris Šťastný na otázku redaktora Parlamentních listů Oldřicha Szabana: „Co vám nejvíce vadí na tom vyjádření Institutu VK?“, odpověděl: „Jeho existence.“. Názory již nejsou kritizovány za obsah, ale vůbec za to, že se objeví odlišné názory, než prezentuje vláda. Tím Šťastný popřel smysl demokratické politiky.

Podstatou demokracie je možnost výběru voličů ve volbách z variant řešení při správě státu. Tvořit tyto varianty mají političtí a názoroví vůdci. To je jedna z funkcí politiky. Václav Klaus je i po odchodu z prezidentského úřadu, což je u nás vrchol politické kariéry, významná politická a názorová osobnost. Je přirozené, že má názor na vládní opatření a jejich důsledky.

Hlavní politickou otázkou není náš vztah k Tchaj-wanu, ale vládou zvolený způsob řešení nákazy koronavirem, který omezuje práva lidí a má drastické hospodářské důsledky. Je proto normální, že politické osobnosti se vyjadřují a tvoří názorové alternativy. Měly by tak činit i politické strany.