Hodnocení soudců

Soudcovská unie uvedla, že ministr není oprávněn ani odborně způsobilý hodnotit rozhodování konkrétního soudce. Ovšem hodnotit činnost představitele státu, ať už je to prezident, ministr, úředník nebo soudce, může kdokoli. Žádný nositel státní moci v demokracii není nekritizovatelný. Člověk je může chválit i hanět. To je podstata demokratického právního státu. Soudce není bohem, jen dobře placeným funkcionářem státu.

Pokud hodnotí činnost prezidenta novinář, může napsat článek, volič může vyvodit důsledky ve volbách. Pokud prezidenta hodnotí ústavní soudce v rámci žaloby Senátu, může jej zbavit úřadu. Všichni lidé mají právo hodnotit prezidenta i soudce, ne všichni, ale mohou vyvodit stejné důsledky. Hodnotit soudce tedy může i ministr. Ať už bude hodnocení soudce od ministra jakékoliv, nemůže jej odvolat, může jen podat návrh na kárné řízení. Na druhé straně však jeho hodnocení má význam, zda jej přeloží (povýší) na vyšší soud, zda jej navrhne prezidentu republiky na předsedu krajského či vrchního soudu, anebo zda akceptuje návrh na jeho jmenování předsedou okresního soudu nebo místopředsedou krajského a vrchního soudu.

Naplnění znaků odpovědnosti za škodu

Soudcovská unie uvedla, že naplnění znaků odpovědnosti za škodu způsobenou soudcem může jen kárný senát. To je nesmysl. Kárné nebo trestní řízení je podmínkou pro uplatnění regresu, tedy přenesení škody, kterou za soudce zaplatil stát na něj samotného, jakožto původce škody (škůdce). Ovšem to, že byly naplněny znaky odpovědnosti za škodu způsobenou soudcem či soudním senátem, činí desítky let Ministerstvo spravedlnosti tím, že uznává a vyplácí náhradu škody za nezákonná soudní rozhodnutí a zásahy. Každé soudní rozhodnutí vydal konkrétní soudce či senát. Tím je zřejmé, že ke škodě došlo a kdo ji způsobil.