Mám sympatie k boji malých proti velkým. Španěly v tomto případě vnímám jako představitele velkého mocného národa, byť to platilo spíše v historii, tedy jako Američany, Němce, Rusy, Číňany, kteří malé národy ovládají, prostě proto, že jsou velcí. A nechápou, že i malý má právo na svá práva. Pamatuji se, jak španělská vláda za pomoci represe a odsouzení k dlouhému žaláři v roce 2017 násilně potlačila nenásilné referendum o nezávislosti vyhlášené katalánskou vládou Carlese Puigdemonta.

V Katalánsku vlají vlajky všude. Nejen na veřejných institucích, ale i soukromých domech. Jsou to tisíce vlajek. Jednoznačně je nejvíce používaná katalánská tradiční vlajka s pěti žlutými a čtyřmi červenými stejně širokými vodorovnými pruhy (vexilologicky správný popis – čtyři červené pruhy na žlutém vlajkovém listu). Vlajka vychází ze znaku Katalánska, kde jsou však pruhy svislé. Dnes je tato vlajka úřední vlajkou Katalánské autonomie.

Ovšem Katalánsko, obdobně jako Morava, nemá jednu variantu vlajky. Často zastánci samostatnosti Katalánska používají vlajku doplněnou modrým klínem s bílou hvězdou. Tato varianta vychází z kubánské vlajky. Kubánská inspirace nemá nic společného s castrovskou Kubou, protože tuto variantu vlajky vytvořil již v roce 1918 Vincenc Albert Ballester i Camps a odkazuje ke kubánské válce za nezávislost proti Španělsku, která započala povstáním roku 1895. Tento protišpanělský symbol je běžně v Katalánsku užíván hned za úřední vlajkou Katalánské autonomie a její užívání není ze strany španělských madridských úřadů postihováno.