Tím však naše práce rozhodně nekončí. Je třeba se zasadit o to, aby nerostné bohatství patřilo do rukou státu, aby voda nebyla zisková pouze pro zahraniční společnosti a na našem trhu její cena neustále stoupala. Trváme na zrušení vojenských misí, i té v Afghánistánu. Vojáci, kteří umírají v tomto nerovném boji, mají své rodiny a děti a je až k nevíře, že nikdo neumí pochopit, že lidský život je nenahraditelný. V Americe dnes otevřeně diskutují o stažení svých vojáků z Afghánistánu. Zasadili jsme se o otevření znovuvyšetření  privatizačních kauz. OKD je jen špičkou ledovce.

V době privatizace bylo rozkradeno a zničeno plno prosperujících firem. Lidé dnes pozvolna dospěli k názoru, že není vše zlato, co se třpytí. V obchodech pociťujeme plíživé zdražení, stoupají ceny energií, ani se nikdo neobtěžuje na toto občany upozornit. Česká republika je překrásnou zemí, kterou je třeba vést k prosperitě a snažit se o to, aby se zde občanům dobře žilo.

Nezaměstnanost jako celek se snížila, ale jsou oblasti, kde lidé o práci téměř nezavadí. Zvláště ti, kterým je kolem padesáti, jsou na tom velmi špatně. Lidé v tomto věku jen stěží nacházejí možnost rekvalifikace a tím i odpovídající práci. Stejný problém mají ženy s malými dětmi. Také ony nedokážou majitelům podniku vysvětlit, že jsou plnohodnotnou pracovní silou. Je třeba se zaměřit i na možnost dojezdu lidí do práce mimo jejich bydliště rozšířením veřejné dopravy.