Já jenom, pane předsedo, prostřednictvím předsedajícího, bych chtěla podotknout, že paní ministryně si naplánovala své tisky v Senátu na odpoledne, aby tady mohla být. Takže možná i pan premiér by se se Senátem mohl dohodnout tak, jak to udělalo Ministerstvo financí. Aby paní ministryně mohla být přítomná, tak ona má ty tisky až odpoledne. Tak jsem dostala tu informaci ze Senátu.
Paní ministryně, moc děkuji za odpověď. Myslím, že to, co jste na začátku říkala, to jsme skutečně řešili včera. A já si myslím, že je to dobře, že opakování je matka moudrosti, tak já také něco zopakuji ze včerejška. Nám jste nepodpořili priority, které souvisí s těmi prioritami, o kterých jste vy hovořila v souvislosti se státním rozpočtem, jako je navýšení platů pedagogů, mateřské školy, investice do nich, podpora mládeže, obědy do škol, silnice druhých a třetích tříd, místní komunikace, obnova památek a další. Ani tyto priority jste nepodpořili. Musím říci, že mě mrzí, že přesto, že to máte v programovém prohlášení vlády. Hovořila jste tady o těch prioritách ve státním rozpočtu. A bohužel priority, které souhlasí s těmi vašimi, tak nám, opozici neprošly, což mě samozřejmě velmi mrzí.
Poté jste hovořila o tom, jakým způsobem jste jezdili do krajů, byly to takové spanilé jízdy. Myslím si, že je dobře, když politici jezdí do regionů. Na druhou stranu ta vyjádření pana premiéra, která byla ohledně těch slibů, nejsou vyčíslena, a tak, jak jsem pochopila, v tom národním investičním plánu je 17 tisíc projektů bez ladu a skladu. Je to seznam, což je hezký seznam. Je dlouhý, ale rozhodně nemůžeme hovořit o plánu. To zaprvé.
Zadruhé si myslím, že vybrat 17 nebo dostat seznam 17 tisíc projektů, je samozřejmě dlouhá práce. Ale to umí v podstatě každý starosta, každý hejtman zaslat mailem to, co potřebuje postavit. Myslím, že cílem by bylo, nebo správně by bylo, kdyby si, hovoříme-li o národním investičním plánu, kdyby si stát, respektive vláda vybrala skutečně z těch 17 tisíc projektů 20 nejdůležitějších především dopravních staveb, a ty pak podpořila, jak jste hovořila, buď se státního rozpočtu anebo z evropských fondů. Samozřejmě zásadní budování projektů, kde jsou haly, školky, kulturní centra, plavecké bazény je sice hezké, ale to si myslím, že je možné řešit i prostřednictvím krajů a obcí samotných. Není dobré, aby se centralizovalo. Proč centralizujete 17 tisíc projektů pod jeden orgán, který pak bude rozhodovat o tom, který z těch projektů bude vybrán pro to, aby se mohl postavit? To si myslím, že je skutečně špatně, protože lepší by bylo, kdybyste vytvářeli lepší investiční prostředí. Všichni víme, že ve vyřizování stavebního povolení jsme na 156. místě. To není samozřejmě vaše záležitost jako ministryně financí, to spadá do kompetence Ministerstva pro místní rozvoj. Ale každopádně by to bylo lepší než udělat investiční plán se 17 tisíci projekty.
A já se tedy ptám: Jaký je tedy ten plán? Protože v plánu musí být jasně řečeno, jakým způsobem se bude poskytovat, v jakém roce, podle jakých podmínek budete vybírat ony projekty. To zaprvé.
A zadruhé. Jakým způsobem to budete zohledňovat, ty 3,5 bilionu korun ve státním rozpočtu, protože se to musí zohlednit přece také ve střednědobém výhledu. Takže to jsou dva dotazy. Jakým způsobem bude vytvořen ten plán, protože zatím je to jenom seznam projektů, a jakým způsobem bude financován? Protože jenom z evropských peněz to pravděpodobně nepůjde.
A zatřetí. Proč není lepší, když mluvíme o národním investičním plánu, vybrat skutečně ty velké projekty, jako je dopravní infrastruktura například, které jsou podmínkou pro konkurenceschopnost České republiky? A o to by potom vláda měla usilovat.
Děkuji.
Ing. Věra Kovářová, MIM
Psali jsme:
autor: PV
