Dobrý den, dámy a pánové,

já, když navážu na kolegu Kučeru, tak musím říct, že mě ten optimismus, kdy jsem si též myslel, že vše běží tak, jak má, a že se konečně pomalu blížíme k výstavbě hlubinného úložiště, tak se ve mně rozplynul. Ve středu a musím říct, že i při té dnešní debatě, kdy tady slyším zejména vystoupení kolegů z Vysočiny, tak se ve mně ten optimismus rozplývá ještě víc.

Od té středy se nám tady množí takový nešvar, takové slůvko nebo slovní spojení, a to se jmenuje "veto obcím". A musím říct, že já tomu prostě nerozumím, tomu, řekněme, logickému nesouladu některých předkladatelů nebo možná předkladatelek těchto myšlenek, kdy na jednu stranu mluvíme o zavádění právu veta obcí a chceme posílit jejich roli při výstavbě, v tomto případě hlubinného úložiště, a na druhou stranu - a teď zatím ne Parlament, ale česká vláda, respektive gesční ministerstva připravují legislativní úpravu k takzvaným go-to zónám pro fotovoltaické elektrárny, větrné elektrárny, případně další obnovitelné zdroje, kde nás jakoby ty názory obcí nezajímají a naopak tam roli těch obcí, respektive územněplánovací legislativy a stavebního řízení chceme, lidově řečeno, obejít.

V případě obnovitelných zdrojů nás jakoby najednou nezajímá krajinný ráz, nezajímají nás Natury a další, bych řekl, oblíbené disciplíny různých investorů na jedné straně a na druhé straně úřadů, které bděle dohlíží nad naplňováním této legislativy. Tak já prostě si kladu otázku, co tento dvojí metr znamená, že v případě jaderné energetiky a jaderného úložiště tady chceme zavádět takto silný nástroj. Na druhou stranu vidíte, jak dopadají referenda kolem větrných elektráren v některých obcích, na druhou stranu tady tu roli obcí a veřejnosti prostě chceme nějakým způsobem obejít a prosím, nechytejme se za slova, že možná to slovo se někomu nebude líbit.