Dvě nedávné, spolu nikterak nesouvisející události, totiž vládní jednání o kontaktech s Čínou a problematika „muslimských šátků“ ukázaly, že pokud se někdo dovolává lidských práv, jejich respektování a ochrany, neobejdeme se – máme-li alespoň trochu porozumět - odpovědi na základní otázku: jaká práva máte na mysli? Zdá se totiž, že problematika lidských práv je natolik zamlžena nejen objektivním stavem a situací ve společnosti a z toho plynoucího velmi odlišného postavení jejich jednotlivých členů, ale zejména velmi odlišným individuálním pojetím tohoto tématu těmi, kteří o lidských právech rádi hovoří.

Tedy např. kritizují-li někteří vládu proto, že při jednání o ekonomických otázkách s čínskými představiteli velmi málo nebo nedostatečně kladla důraz na otázku lidských práv, je zřejmé, že tito kritici soudí, že cílem tužeb např. čínského rolníka je, aby si mohl vybrat při často se opakujících svobodných volbách z dvaceti politických stran a hnutí, z několika stovek kandidátů, aby se mohl kdykoliv na stránkách opozičních, nezávislých periodik vyjádřit k postupu veřejných činitelů. Jistě, proč ne? Ale sotva lze přehlédnout, že naopak mnozí mají za to, že s ohledem na zdejší situaci (tedy situaci ve světě obecně spíše obvyklou, než výjimečnou) bude onen rolník spíše usilovat o to, aby měl dostatek prostředků pro život svůj i své rodiny, aby jeho děti nežily o hladu a nedostatku, aby mohly získat slušné vzdělání, aby obecně měly naději na lepší život. Ale pak je zřejmé, že ekonomické kontakty k naplnění těchto cílů svým přiměřeným dílem přispívají spíše, než úvahy a disputace o čemkoliv jiném. Jaká práva tedy máme na mysli?

Nedávná diskuse o problematice „muslimských šátků“ nastoluje jinou otázku: jak velký odklon od universalistického pojetí práv – tedy od situace, kdy ve společnosti mají všichni stejná práva a povinnosti - ve prospěch práv jen pro některé, je ještě možný ve společnosti, ve které dosud nepřevládl dojem, že dochází k vážnému narušení toho, co si členové společnosti – lhostejno zda právem či neprávem – představují pod pojmem „právní stát“.