Konečně se pro exministra školství Eduarda Zemana našlo uplatnění. Jako ministr zas tak špatný nebyl a napáchal asi nejméně škod ze všech polistopadových ministryň a ministrů školství. Takže proti němu v podstatě nic nemám. Co je ale totálně padlé na hlavu, je vůbec zřízení takovéto funkce.

Jestli má ministerstvo školství a ministr, který tento rezort řídí vizi, že právě školní ombudsman napraví všechny škody, které jsme na našem kdysi funkčním a kvalitním školství za čtvrt století experimentů napáchali, tak to nás nečeká moc perspektivní budoucnost. Neschopnost a nekoncepčnost nelze zakrýt nějakým „utěšovatelem“a “chlácholitelem“. Školství potřebuje jasnou koncepci, zdravou míru regulace, dostatečné kompetence ředitelů škol a společenské klima, které vrátí učitelské profesi dostatečnou vážnost, a samozřejmě kvalitní a rozumné učitele. Ombudsman to rozhodně nespasí, obávám se, že současný marasmus ve školství se tím ještě prohloubí. Škola a vše, co se v ní děje, má a musí mít přece jasná pravidla daná zákony, vyhláškami a školními řády. Několik desítek let jsem strávil ve středním odborném a vysokém školství v různých funkcích. Velmi si vážím  všech, kteří učitelskou profesi vykonávají i za současných podmínek a zároveň je mi jich tak trochu líto, protože jim ti, co by jim měli pomáhat, spíše škodí.