Svoje mládí prožil na chudých valašských kotárech, ale jeho vrozená chuť do práce jej posouvala vždy dále a dále. Lojzík „ jak si ho dovolím nazývat " byl nejen pracovitý ale i chytrý.
Svoji fyzickou zdatnost dokázal využít při stavbě železnic na Slovensku.
V čase, kdy vypukla II. Světová válka, je postaven před životní rozhodnutí, jak naložit se svým životem.
Na radu svého bratra, narukuje v roce 1941 do vládního vojska k útvaru v Týně nad Vltavou.
Jeho opravdu vojenské zkušenosti začínají až v Itálii, kam je odvelen v roce 1944.
Po několika válečných střetech v něm dozrává přesvědčení, že dále bojovat pod vlajkou fašizmu je pro něj nepřijatelné.
Rozhodne se pro přeběhnutí k italským partyzánům, s kterými se účastní boje proti nacistům.
Podstoupí nebezpečnou cestu do Švýcarska a následně do Velké Británie, kde se zúčastní výcviku v královském letectvu.
Válka končí a Lojzík se vrací do své vlasti s chutí pokračovat ve svém leteckém výcviku.
I přes počáteční sliby o možnosti začlenit se mezi aktivní letce je tato možnost podmiňována vzděláním atd.
Lojzíkovi nebylo studium umožněno, což ho podle vlastních slov velmi mrzelo.
Absolvoval tedy topografický kurz v rámci armády, nicméně v roce 1948 mu nadřízený doporučil přejít do stavebnictví.
Lojzík se živí jako dělník a kvůli předchozímu vojenskému působení v zahraničí má problémy se sháněním práce.
V roce 1968 je rozhodnut svoji životní situaci řešit emigrací do Švýcarska, kde využije své předchozí zkušenosti jako geometr.
Přichází rok 1996 a Lojzík je rozhodnut prožít si svůj podzim života doma.
Lázně Luhačovice jsou jeho milovaným zázemím.
Zde prožívá své chvíle klidu a pohody.
Za svou službu pro vlast získal několik významných vyznamenání.
· Záslužný kříž náčelníka vojenské kanceláře prezidenta
· Záslužný kříž Československé obce legionářské
· 2016: Řád bílého lva
Zemřel 19. července 2019. Čest jeho památce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
