Pojďme se tedy podívat, jak to vidíme my.

Úředníci města si začali hrát na takové naše opatrovatele. Budou nás vodit za ručičku a říkat, co je správné, co si máme koupit a co ne. Říkají nám, že hrát na hracích automatech je špatné, hrací automaty jsou pro vás škodlivé. Nechápete to, nechcete nás poslouchat? Vychovávat vás by bylo složité a zdlouhavé. Tak vám je zakážeme.

Co nám zakáží, v jaké oblasti našeho chování nás budou vychovávat příště? Raději to ani nechceme vědět.

Měli bychom se bránit

Úředníci nám každou chvíli něco zakazují. Pokaždé se to dotýká menšiny. Ta přece musí ustoupit většině, takže to úředníkům odsouhlasíme, nebo minimálně neprotestujeme. Problém je, že každá regulace se dotýká menší skupiny nás obyvatel města. Nakonec se vždy najde i zákaz, který se bude dotýkat každého z nás, ale to proto, že budeme součástí nějaké menšiny (kuřáci, mladí, chudí, chytří, hloupí, hluční, podnikaví atd.). Nakonec všichni budeme zregulováni, podrobeni, zbaveni svobody.

Tato postupná ztráta svobody je nenápadná, ale hrozivá. Úředníci vás učí poslušnosti. Mají nás za své svěřence, které mají vychovávat, řídit a obírat o daně, aby měli na své platy a své projekty.