Boj o finance na sport a tělovýchovu nabývá na intenzitě. Je to další etapa centralizace moci a hazard s dobrovolnou aktivitou lidí. Ve vztahu k blížící se volbě prezidenta jde také o další útok na jeho podporovatele. Budou novináři tak vehementně usilovat o to, aby to bylo započteno do financí na volební kampaň jeho vyzyvatelů, jako to dělají u prezidenta Zemana? Prezident čtyři a půl roku jezdí do krajů, hovoří s lidmi, naslouchá jim a dělá politiku pro ně a nyní to některým novinářům vadí, že v tom bude pokračovat?
Útok na předsedu České unie sportu pana Janstu na základě jeho údajných odposlechů policií, jeho obvinění, rovněž obvinění orgánů tělovýchovy s uplatňováním kolektivní viny, je v této souvislosti s tolerancí k MŠMT, které s dotacemi manipuluje, podezřelá. Pokud by se měřilo stejným metrem, tak by měla být obviněna také ministryně i za to že tvrdí, že o tom nevěděla. Zanedbala tím také vnitřní kontrolu ve svém resortu, za který je odpovědná. To, že sama odstoupila, ji odpovědnosti nezbavuje. Také by měl být obviněn resort MŠMT, tak jako je kolektivní vina uplatňována na orgány tělovýchovy a to ještě přísněji, protože ministerstvo má ve své kapitole dotace na sport a dlouhodobě s nimi podle této vyvolané „kauzy“ manipuluje. Kdyby ministerstvo neumožnilo dotacemi manipulovat, jak by se peníze dostali tam, kam podle MŠMT jít neměly? Česká unie sportu, a pan Jansta je její předsedou, zastřešuje naprostou většinu sportovních svazů a klubů a je jimi i volen. Má svoje orgány, které jsou k tomu mnohem kompetentnější, než je malý útvar na MŠMT. Správné by proto bylo, aby šly peníze prostřednictvím České unie sportu a také přes sice podstatně menší, ale celorepublikově působící Českou obec sokolskou přímo ke sportovcům.
Pokud by do rozdělování financí nezasahovali vedoucí funkcionáři sportovních, tělovýchovných a turistických odvětví, tak by s penězi manipulovali pouze úředníci a politici podle svých představ. To by prostředky byly děleny spravedlivěji? Je nejenom právo, ale i povinnost pana Jansty a dalších vedoucích funkcionářů tělovýchovy a sportu za současné nepřehledné situace zdravě lobovat za sport a ovlivňovat tok peněz do jeho základních organizačních článků přímo ke sportovcům, protože jimi byli voleni a jim jsou odpovědni. Nebo je správné, aby o tom rozhodovala paní náměstkyně a pár úředníků na MŠMT, kteří v základních článcích a v dobrovolné tělovýchově nepracovali a neznají potřebu a priority míst a sportovních odvětví? Celý proces této kauzy naznačuje, že pokračuje domluvená likvidace dobrovolné sportovní organizace a její dlouholeté tradice, kterým dal základ Dr. Miroslav Tyrš a budovaly se déle než jedno století.
Tradice se budují dlouho, ale zbořit je, dlouho netrvá. Tento postup, který je uplatňován, hraničí s pohrdáním činností dobrovolných pracovníků, kteří do práce ve sportu a tělovýchově dávají kus svého života. Je to hazard s tělesnou zdatností a se zdravím především našich dětí a mládeže. Počátek likvidace dobrovolné sportovní a tělovýchovné organizace je od začátku devadesátých let minulého století, dále pokračuje zcizením Sazky sportovním organizacím s tichým souhlasem státu a tím i zlikvidováním financí přímo plynoucích do sportu, do kterých politici a státní úředníci nemohli mluvit. Je to další trend státem nastoupené úřednické centralizace, regulace a neodborného ovlivňování aktivit a svobody občanů, promítnutý také do tělesné výchovy a sportu, do distribuce financí s cílem, aby i v rekreačním sportu rozhodovali o jejich toku politici a úředníci v Praze.
Je logické, že funkcionáři a členové České unie sportu a sportovních a tělovýchovných odvětví mají největší přehled a znají potřeby v místě. Přerozdělováním prostředků na sport pro všechny přes několik institucí jenom z tohoto krajíce ukusuje. Vyvolaná situace naznačuje dohodu MŠMT a Olympijského výboru, aby pouze tyto instituce rozdělovaly finance i pro rekreační tělovýchovu a sport. OV však má jiné úkoly a poslání. Má se spolu se státem, zastoupeným MŠMT, starat o vrcholový sport, který je ve své většině ryze profesionální. Za útokem na ČUS je snaha likvidovat toto občanské sdružení a tím i aktivní a převážně dobrovolnou práci trenérů, rozhodčích, cvičitelů a všech dalších obětavých pracovníků, kteří se starají o rekreační sport a tělovýchovu dětí, mládeže i dospělých a pokračovat ve zcizování jejího atraktivního majetku. Ukáže čas, jestli jsem se v tomto mýlil. Pokud to bude jinak, rád se omluvím. Těch, kteří se sdružují v tělovýchovné organizaci je jeden a půl milionu. V tomto čísle je dost voličů a tvoří významnou sílu, aby se o svoje práva a tradice přihlásili ve volbách a volili ty strany a politiky, kteří podporují bez zbytečných regulací dobrovolnou aktivitu občanů a mají ve svých programech referendum a přímou demokracii.
Vladislav Krumer
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
