Pan prezident Zeman opět ukázal svoji politickou zkušenost a prognostické schopnosti. Podpořil rozhodnutí prezidenta Trumpa, přestěhovat zastupitelský úřad USA do Jeruzaléma a tím, de facto, uznání Jeruzaléma hlavním městem Izraele. Tento krok vyvolal hodně křiku u těch politiků, kteří si dosud nevšimli, že to tak již dlouhou dobu je a jejich politikou je alibisticky čekat, jak všechno dopadne a potom se přidat na vítěznou stranu. Na místo jejich neustálého diskutování a svolávání nefunkční Rady bezpečnosti, kdy si politici popovídají, dají si oběd, předstírají řešení a jsou spokojeni, že něco dělají, se tímto prohlášením otevřela cesta ke kompromisnímu a definitivnímu řešení. Není to nic nového a Trump tak plní svoje sliby z předvolební kampaně. Senát USA tento záměr schválil již v roce 1995 a každého půl roku jeho realizaci prezidenti USA svým podpisem odkládají. Někteří politici význam tohoto kroku pochopí možná za rok a někteří to nepochopí vůbec. A novináři, kteří nechápou nic, budou mít opět, k pobavení prezidenta Miloše Zemana, šťastné a pro ně vzrušující dny, plné útoků na prezidenta.

Stávající situace bez řešení vyhovuje politikům - diskutérům, protože pokud se situace vyřeší, tak se jim bude stýskat po setkávání a planém řečnění o tomto problému v Radě bezpečnosti OSN. Řešení vyžaduje kompromis z obou stran, protože kompromis je jedinou cestou ke stabilitě, namísto současných teroristických útoků, válek a vyhrožování. Čas ukázal, že jiné cesty není, než uznání tohoto stavu s tím, že palestinská část Jeruzaléma také bude ve správě Palestiny.

Není proto důvod, aby ambasády států nebyly v Jeruzalému jak v části izraelské pro Izrael, tak v části palestinské pro Palestinu. Jak rozdílné jsou přístupy Izraele, Palestiny a muslimských zemí, ukazuje jejich prohlášení. Izrael prohlašuje, že bude vždy zaručovat svobodu vyznání pro Židy, stejně jako pro křesťany a muslimy. Na druhé straně představitelé Palestiny a muslimských zemí neustále bez respektu k historii opakují, že je to pokus o změnu historie Jeruzaléma a ten nebude úspěšný.Je to prý palestinské město – arabské město, křesťanské město a muslimské město. V tomto světle je nezbytné i vynucené řešení kompromisní, ve kterém by hlavní úlohu nemělo sehrávat náboženství, ale zdravý rozum. Právě zde by měla razantně nastoupit OSN, a podle potřeby i s vojenskou účastí s patřičnými kompetencemi, obdobně jako je tomu v dosud rozděleném Kypru na řeckou a tureckou část, a dohlížet na to, aby se situace v této části světa konečně stabilizovala. To by pomohlo řešit mnoho problémů, které vyvolává současná nestabilita regionu a jí vyvolaná migrační krize, která ohrožuje i Evropu.