Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Já jsem se, jako mnozí z vás, zúčastnil onoho semináře, který jsme měli, který trval velmi dlouho, který jsme měli zde v Senátu. Byl velmi zajímavý. A ty výsledky byly takové, že těch organizací, které vybírají – a to připouštím, že ochrana autorských práv je věc, která si zaslouží pozornost, stejně tak jako ochrana osobních údajů. A vidíme, až do jakých absurdit se může dostat. A tady jsme přesně toho svědky.

Kromě toho, že ten zákon je mimořádně špatně zpracován – nikoli věcně, ale obecně, protože je naprosto nepřehledný, tak jsou tam některé věci, které mi do hlavy nejdou a nikdy nepůjdou. Pamětníci v Senátu vědí, že jsme kdysi vypustili právě ty televizory na pokojích, protože jsme dospěli k závěru, že pokud si člověk pronajme pokoj, tak je to pro tu chvíli, kterou má zaplacenou, jeho soukromý prostor, do kterého nemůže ani pokojská, když na to přijde, když si tam dá ten papírek „nerušit“, ale Brusel byl jiného názoru a vydal směrnici, že je to veřejný prostor. Což já si myslím, že je pravda, ale jedině tehdy, když mají tu televizi v recepci nebo v hospodě, kde se lidé dívají na fotbal. Ano, to je v pořádku, to je veřejná produkce.