Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

to, co dnes řešíme, to už není jenom politický spor. To je otevřené přiznání politického nátlaku na prezidenta republiky. Skutečně extrémně závažná záležitost. Cituji doslovně SMS ministra zahraničí. "Buď bude možné vše, anebo nebude možné nic, stačí jeden podpis a dále, pokud nepřistoupí na jednání ve věci Turek na MŽP, důsledky ho velice překvapí." A ještě: "Spálíme mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace." To jsou extrémně závažné výroky. Tady nejde o žádnou výzvu k dialogu, tady nejde o žádný pokus o spolupráci, to jsou výroky o ultimátu, to je definice vydírání a vyhrožování. Nic jiného. Ta slova nejde žádným jiným způsobem interpretovat a kdo se o to pokusí, tak je to jenom bagatelizace a totální relativizace slov, která jsou ale napsaná černá na bílém. Ministr vzkazuje prezidentovi republiky. Buď uděláš, co chceme, nebo poneseš následky. A ještě dodává, beru to osobně. Tady už opravdu nejde o personální spor, tady jde opravdu o podobu vládnutí a o princip dělby moci.

Prezident republiky pochopitelně není žádný podřízený ministra. Ústava není vyjednávací karta a zahraniční politika nemůže být rukojmím osobní uraženosti. Zvlášť znepokojivé ale je, že ministr otevřeně říká, že podporu premiéra v této věci má. To znamená, že nejde o exces jednotlivce, ale opravdu o styl vládnutí, o to, v jaké demokracii budeme žít, protože to, co se tady předestírá, je reálný nátlak místo pravidel. Ultimátum, místo odpovědnosti, vyhrožování, místo ústavního dialogu. Historie nás učí, kam takový jazyk vede. Vždy začíná větou. Buď uděláš, co chceme, nebo nebude možné nic. Připomíná vám to SMS Petra Macinky? Nejenže to SMS připomíná, ale je to doslovná citace. Akorát přesně tyhle věty končí rozkladem důvěry v demokracii a rozkladem důvěry v instituce. Dnes se nerozhoduje jenom o jednom podpisu.