Původní senát byl jednou z hlavních politických institucí římské republiky, tzv. římský senát, kde rozhodovací pravomoc patřila starším, zkušeným, vzdělaným a rozvážným mužům. I když se postupně podoby a funkce senátu rozšířily po celém světě a v novodobí (a správně) dostaly příležitost být členkami senátů po celém světě i ženy, základní charakteristikou senátu stále zůstává, že by ho měli tvořit zralé, rozvážné a vzdělané osoby – nositelé moudrosti a vysoké znalostní i charakterové úrovně v řešení různých vážných a klíčových problémů zemí.

Už nejednou mě nechaly na pochybách o výše uvedených parametrech senátorů v ČR jejich různá vyjádření nebo skutky. Ale myslím, že včerejší den byl v tomto ohledu zlomový a paní senátorka Miroslava Němcová předčila všechna moje očekávání. 

To, co jsme měli možnost vidět v politickém diskusním pořadu naší veřejnoprávní televize, na první pohled vypadalo jako záběry z mateřské školky, kde se děti prostě názorově neshodly a jedna z účastníc hádky dala jasně najevo svůj odpor tím, že za sebe hodila knížku. Za takové chování by za minulého režimu zmiňovaná osůbka asi dostala od paní učitelky po ruce a šla by si sednout do kouta, aby nad sebou mohla přemýšlet.