Nejsem samozřejmě proti pořádání tohoto festivalu. Pouze se cítím podveden, když mi opakovaně média a zainteresovaní organizátoři kultury tvrdí, že nepořádání karlovarského festivalu by bylo tragédií pro českou kulturu a její mezinárodní prestiž. Z jejich vystupování mívám dojem, že pokud stát nesplní svou povinnost zajištěním dostatku finančních prostředků na jeho pořádání, uvrhne celou společnost do pekla barbarství.      

Otázkou zůstává, zda by neměl karlovarský festival získávat mezinárodní prestiž spíš originalitou a úrovní soutěžní přehlídky než monstrózními společenskými akcemi. Uspořené finanční prostředky by pak stát jistě dokázal efektivněji využít při podpoře mladých a talentovaných tvůrců. Film, závislý především na sponzoringu, touto závislostí samozřejmě trpí. Každý sponzor bude pochopitelně podporovat jenom takové umění, které vyhovuje jeho potřebám, jeho komerčním zájmům. Na nových filmech je to bohužel příliš často vidět.

Podobnou rétoriku slyšíte v diskusích o problémech státní podpory brněnské Velké ceny motocyklů. Nechci opakovat to samé, ale situace je téměř shodná. Možná s tím rozdílem, že tam už neuslyšíte o katastrofickém dopadu nekonání Velké ceny na rozvoj českého motocyklového průmyslu. Ten už bohužel neexistuje.        

Rád bych alespoň uvěřil masovému zájmu českých kulturních a sportovních fanoušků, pro které by přiměřený rozsah takových akcí byl těžkou životní ranou. Jenomže… Shodou okolností jsem v den zahájení karlovarského festivalu vyjížděl z Prahy směrem na Karlovy Vary. Cestou mě velmi nebezpečně a velmi bezohledně předjížděla výjimečně luxusní auta, pro která, jakoby neexistovala ani omezení rychlosti, ani jakési abstraktní malůvky na vozovce, kterým říkáme čáry. Celebrity se přemísťovali do Varů. Bez nich by totiž zahájení festivalu nebylo to pravé, tak jejich spěch prostě musíme tolerovat!