Nepochybuji o tom, že velká část seniorů je kvůli cenové hladině (zejména nákladům na bydlení) a nízkým důchodům velmi vzdálená průměrným příjmům. Část z nich je bezpochyby odkázána na naši sociální pomoc včetně hospiců a obdobných zařízení.

Jenomže vedle těchto skupin je daleko nejpočetnější skupina relativně mladých seniorů, kteří se čím dál více vymykají tradičnímu pojetí seniora jako roztomilé stařenky nebo stařečka, žijících ve svém světě vzpomínek. Tito senioři žijí naší současností, ne minulostí. Zajímají se o aktuální dění, o politiku a mají své názory. Často se opírají o svou zkušenost, ale neuzavírají se do ní. Chtějí patřit do dnešní doby.

Jejich vzdělání, kultura i zájmy značně přesahují nabídku dnešního televizního nebo rozhlasového vysílání, úroveň našich médií. Jenom příjem a zpravidla velmi napjatý rodinný rozpočet jim nedovoluje aktivněji se účastnit kulturního života. V muzeích a na výstavách (tam, kde jsou pro ně výraznější slevy) tvoří většinu návštěvníků. Není divu, patří vesměs k vzdělanější a kulturnější části našeho národa. Jejich vzdělání bylo totiž širší, než je dnešní stále se zvyšující specializace. Kdysi se užíval termín klasické vzdělání.