Čas od času se u ní v Helppesu zastavím na kus řeči. Před rokem jsem se snažil být dokonce užitečný a umístit do dočasné předvýchovy jedno ze štěňat, budoucích asistenčních psů. Připadal jsem si jako „psí ospoďák“. Vlastně jsem se snažil štěně umístit do dočasné pěstounské péče.

Jedné z našich kolegyň odešel po mnoha letech věrný pes. Viděl jsem, že se trápí a snažil jsem se po svém najít řešení. Já, který jsem žádného psa nikdy neměl a doma mám pouze dvě želvy. Věděl jsem, že Helppes má štěňata, která jsou umísťována k dočasným prověřeným majitelům, kteří se o ně starají do věku jednoho roku a pak nastupují výcvik asistenčního psa. Rozhodl jsem se, že cesta milosrdné lži bude řešením.

Paní ředitelce Daušové jsem situaci vysvětlil, projevila pochopení. Naši kolegyni zná, klidně jí štěně dočasně svěří (mně nikoliv). Vybrali jsme štěně retrívra, dostal jsem přenosnou boudu, štěněcí postroj asistenčního psa ve výcviku, granule a napsal jsem si návod, jak se štěnětem zacházet. Všechno jsem naložil do auta a odvezl na radnici.