Nevím, kde se vzala móda lidi neustále strašit. Nejsou to jenom novináři. Je to drtivá většina různých finančních a ekonomických analytiků, jsou to bohužel i politici. Zprávy z parlamentu jakoby soutěží o horší předpovědi z hlediska jak projednávaných návrhů zákonů, tak i samotného jednání.

Nechápu, proč se tvůrci volebních kampaní předhánějí v tragice svých premis dalšího vývoje. Normální člověk přece nebude volit špatnou perspektivu. Lidé potřebují naději. Právě politici by jim ji měli poskytovat. Jestliže tak nečiní, svědčí to jenom o tom, že buď ji sami ve své politické práci nevidí, nebo že svou úlohu nezvládají tak, aby dokázali přispět k vytvoření úspěšnější, radostnější společnosti. Připadá mi to jako rezignace na hodnoty, kterými jsme se včera ještě oháněli.

Program udržovat lidi v nejistotě je špatný. Může být výhodný snad jenom pro propagaci životního pojištění. Nebo jsou snad i jiné oblasti, které z nejistoty druhých profitují?
¨
Radost různých odborníků nad tím, jaké nové jedy v potravinách objevili, nad tím, jak špatný vzduch dýcháme, jaký energetický kolaps nebo klimatické hrůzy nás čekají, je iritující. A prostor, jaký jim média poskytují, je přinejmenším varovný.