A jak ve shodě s dalšími bezpečnostními experty dodává, už není otázkou, jestli bude nějaký útok u nás. Otázkou je kdy, kde a jaké budou následky. To není žádné strašení. To je prostě fakt, se kterým musíme počítat, i když se nám líbí sebeméně.

Stejně tak je fakt, že nikdy nebude možné zabezpečit stoprocentní ochranu takzvaných měkkých cílů – to jsou třeba různé lidové slavnosti, koncerty, kulturní památky, nákupní centra a podobně. Zjednodušeně, jsme to vlastně my všichni, co nemáme pancéřové dveře a ochranku. Případní teroristé jsou totiž vždy o krok napřed. To oni si vybírají místo, čas a způsob provedení. A v poslední době si stále častěji vybírají právě tyto měkké cíle. Logicky – je mnohem jednodušší zaútočit třeba autem karnevalový průvod v Pelhřimově, než dlouhodobě plánovat složitý útok na součást kritické infrastruktury, jako je třeba jaderná elektrárna v Dukovanech. Útočník zkrátka potřebuje co největší efekt za co nejmenší cenu.

Řadu věcí může udělat stát – posílit policii a tajné služby, nebo konečně přijmout návrhy Úsvitu – NK na ochranu hranic. Musíme mít přehled o tom, kdo nám do republiky přichází, co má za sebou a ideálně i jaké má úmysly. Namátkové kontroly na hraničních přechodech jsou sice lepší, než nic, ale nestačí. Pokud sem někdo bude mířit s nekalým úmyslem, asi těžko bude zbytečně riskovat, a půjde raději mimo oficiální trasy. Pak mohou být samozřejmě lidé, kteří přišli legální cestou, anebo se zradikalizovali až tady. Nakonec, už máme prvního Čecha, který se chtěl připojit k Islámskému státu. Nechci být špatným prorokem, ale nejspíš nebude ani poslední. Zvrácené lidi bude prostě přitahovat zvrácená ideologie. I kdyby postačoval jeden agent tajné služby na sledování jednoho podezřelého (jako že nestačí), tak je naprosto zřejmé, že není v silách tajných služeb sledovat úplně všechny. Stejně tak není možné mít co deset metrů preventivně policistu.

Nedá se nic dělat, je to i na nás – ale nemusí to být tak složité. Pro začátek stačí se dívat okolo sebe. Plánování útoku má několik fází – od výběru cíle, přes sběr informací, samotné plánování, testování (třeba na podobném objektu), přípravu a ověření plánu až po samotnou realizaci. Zejména ve fázi sběru informací a testování přitom může i laik rozpoznat, že se děje něco nestandardního.