Znáte to, blíží se volby a republika je víc a víc „zavšivená“ všudypřítomnými pohledy politiků a političek s širokými úsměvy, které často nevypadají příliš upřímně. Je to sice barevné, „čučavé“, ale někdy už obtěžující. Není na tom asi nic špatného, že se politici před volbami takto snaží, nicméně musí si vystačit s jednoduchými hesly a lidé se většinou ani nezahloubají do jejich programů, když je všude vidí. Volí prostě podle toho, která politička či politik jsou jim více sympatičtí. A tak můžeme vidět Petra Fialu, jak se na obrovském billboardu tyčí nad Brnem na vyřazené chladící věži a jeho zadumaný pohled připomíná dávné plakáty se Stalinem či Saddámem Husseinem. Anebo Andrej Babiš, vypínající se nad dálnicí s roztaženýma rukama, který vypadá, jako kdyby vycházel z kasina s tučnou výhrou. Má to zřejmě voliče přesvědčit o tom, že tučné peníze budou mít i oni.

Předvolební poutač v Česku. Foto Boris Latýn

Věřte nebo ne, jsou ale země, kde politiky na plakátech nevidíte vůbec a to ani před volbami. Jestli je to dobře, nebo špatně, o tom později, každopádně jednou z takových zemí je Bělorusko. Když jsem do této země poprvé jel, byl konec roku 2024 a bylo tam před prezidentskými volbami. Očekával jsem, že uvidím prezidenta Lukašenka doslova na každém kroku, na plakátech ještě více nevkusných, než mají dnes zelení „brčálnící“ z koalice Spolu. A tu a tam i jeho soupeře. Jaké bylo moje překvapení, když jsem tam neviděl, co je běžné u nás. Jediné, co jste mohli spatřit, byly sice časté, ale pouze bílé plakáty různé velikosti, které zvaly občany, ať přijdou k volbám. Na nich byl v podstatě jen nápis „Volby prezidenta Běloruska“, dále datum, běloruská vlajka a to bylo všechno. Zhruba půl na půl se na nich střídala ruština s běloruštinou.