Pokud by Čína sáhla k tak zoufalým krokům, jako aktuálně upadající Rusko, měli by autoři „analýzy“ bezpochyby pravdu. Zoufalí vládci totiž jsou schopni zoufalých činů a v XXI. století to může mít dopady na celou planetu, včetně zničení všeho živého. Pokud však měli na mysli, že Čína se stane hlavní technologickou a hospodářskou velmocí světa, potom právě ukončený sjezd tuto naději pro Říši středu poslal do Říše pohádek.

Nejvyšší čínský soudruh diktátor Si ting Ping si zjevně řekl, že tržní ekonomikou vybudovaná základna je dost robustní na to, aby spustil svůj komunistický rovnostářský sen. Je to už bůhví kolikátý pokus o vybudování ideální společnosti sociální „spravedlnosti“, který dosud ve všech případech skončil krveprolitím a úpadkem. Zatímco kapitalismus vznikal spontánně zdola, modely socialistického uspořádání společnosti se rodí v hlavách snílků už celé generace jako umělé konstrukty, které ale v praxi nefungují. A dokonce dlouhodobě nefungují ani hybridy, jehož čínský klon asi přijde na svět.

„Moudrá strana“ bude „usměrňovat“ podnikání bez možnosti korekcí, protože má mocenský monopol. Nadšení z levné pracovní síly a obřího trhu spotřebitelů u západních investorů opadá. Už zase nejen ve Spojených státech začíná platit, že co je doma, to se počítá. Rozvinutému světu dochází trpělivost s čínskými zlodějinami autorských práv, kradením know-how, povinným zakládáním stranických buněk na pracovištích, kybernetickou válkou, pokusy o ovlivňování politiky v druhých zemích a vydíráním komunistických papalášů.