Strana založená v roce 2009 na myšlenkách ekonomického liberalismu se dnes nachází ve velmi nepříznivé situaci. Od jara 2014, kdy Svobodní dosáhli největšího úspěchu ve své dosavadní historii – předseda Petr Mach získal mandát europoslance – strana nejenže dál neroste, ale ve všech měřitelných parametrech upadá. 

Strana klesá ke dnu

Komunální volby v říjnu 2014 vynesly Svobodným 76 mandátů z 62 tisíc. V průzkumech volebních preferencí se strana již dlouho neobjevuje, volilo by ji méně než jedno procento občanů. Ještě hůř vyznívá výsledek průzkumů známosti – podle nich více než polovina obyvatel země o existenci Svobodných vůbec neví.  

Strana nikdy nedisponovala opravdu silnou schopností oslovit voliče, v posledním roce však s občany zcela ztratila kontakt. Jedinou výjimkou je několik izolovaných obecních zastupitelstev, kde barvy Svobodných hájí s vynaložením všech sil komunální politici. Ačkoli zaznamenali několik úspěchů – naposledy například v minulém týdnu, kdy Svobodní iniciovali sesazení starostky Hodonína – na vývoj strany na celostátní úrovni to nemá prakticky žádný vliv.

Strana je navíc rozpolcená dlouhodobým vnitrostranickým konfliktem mezi idealisty a pragmatiky. Idealisté hájí především myšlenky čistého liberalismu a to, že strana nedisponuje téměř žádnou reálnou mocí je prosadit, jim nevadí nebo to nepovažují za vlastní chybu. Pragmatici naopak vidí jediný smysl strany v získání moci k ovlivňování budoucnosti země, a pokud strana moc nemá, žádají změnu. Spor eskaloval v průběhu tohoto roku s nárůstem zájmu veřejnosti o imigrační otázky. Svobodní nedokázali k imigračnímu problému zaujmout výrazné stanovisko, což způsobilo další odliv zájmu voličů. Pragmatici to interpretují jako další selhání idealistického konceptu, idealisté naopak tvrdí, že strana se nemá podřizovat krátkodobým výkyvům nálad a raději důsledně sledovat dlouhodobý kurz.