Dotace zemím EU jsou svorníkem, který drží Evropu pohromadě. Jsou poplatkem, který platí bohatší země chudším, aby se k nim lidé z nich nestahovali za prací. Snižují rozdíly v životní úrovni mezi zeměmi Unie a tím umožňují volný pohyb osob, zboží a pracovních sil, což dělá Unii unií.

Je to proces analogický dotacím, které jdou z metropole na venkov. Metropole nestojí o nadměrný příliv chudých venkovanů, vedlo by to ke vzniku slumů. Když ale bude rozdíl v životní úrovni příliš velký, nelze tomu zabránit - chudí opustí vesnici a do města přijdou. Řešíte se to tak, že město vezme peníze a pošle je na venkov, kde se za ně zařídí to či ono, jen aby se snížila motivace tamních lidí k přesídlení. V Unii je to stejné, jen v jiném měřítku.

Kdyby Schulz opravdu vynucoval poslušnost vůči zahraniční politice Německa odejmutím dotací, prakticky obratem Unii zlikviduje. V postižených zemích vyvolá politický tlak na zastavení plateb do Unie, a pokud by došlo k propadu životní úrovně, pak i silné přesuny pracovníků do bohatších zemí. Ty by se tomu přirozeně bránily, vytvořily by pro příchozí (další) bariéry. Postižené země by pak stály před otázkou, zda pro ně má členství v EU ještě vůbec nějaký význam. Vzhledem k tomu, že už nyní má podpora členství v Unii jen matnou většinu, snadno by se propadla pod padesátiprocentní hranici. I samotná vlna referend a politické turbulence by stačily, aby Unii rozvrátily.