Tento příběh zná mnoho našich spoluobčanů na vlastní kůži, a přesto je docela ilustrativním pro dnešní dobu. Zhruba padesátiletý muž se základním vzděláním, který si během života stihl vyrobit spoustu problémů, včetně mnoha nesplacených půjček a výkonu tresu za neplacení alimentů, byl již dávno smířen s tím, že se do konce života bude živit rukama. Pracoval více než deset let u podnikatele v oblasti údržby zeleně, kde podepisoval nějakou pracovní smlouvu, kterou ani nečetl a podstatné bylo jen to, že mu nikdo nebral většinu platu na splácení všech jeho dluhů. Byl vlastně spokojen. Ale sil ubývalo a jednoho dne mu bylo sděleno, že zítra už chodit nemusí. Teprve na Úřadu práce se dozvěděl, že nedostane ani korunu, že by neměl nikdy vážně onemocnět a o důchodu si může nechat zdát. Přestože těžce fyzicky pracoval, ale bohužel jen na dohodu o provedení práce. A mně se přišel zeptat, kam si má na svého zaměstnavatele jít stěžovat.

Skutečnost je ale taková, že nahlásit daného podnikatele na inspektorát práce je bezpředmětné. Inspektoři jsou téměř bezmocní, protože zaměstnavatelé, kteří uzavírají dohody o provedení práce, mají díky specifiku těchto dohod minimum povinností, a tak je prakticky nemožné prokázat účelovost a překročení jejich rozsahu. Jeho jediná šance by byla najít své spolupracovníky, ochotné dosvědčit úmyslné obcházení zákona ze strany zaměstnavatele. Obavy z postihu a problému s úřady jsou ale černým Petrem novodobých otroků v tomto příběhu.

Zaměstnavatel má v případě dohod o provedení práce pouze povinnost přihlásit se do patnácti dnů následujícího měsíce k takzvané srážkové dani na příslušném finančním úřadu, která se však neeviduje na konkrétního zaměstnance, a tak nelze zjistit přesný rozsah jejich využití. Prokázat také výkon práce do 10000 korun měsíčně při souběhu smluv u různých zaměstnavatelů na výkonu stejné práce vyžaduje vpravdě detektivní pátrání.