Kdybychom v roce 2004 nevstoupli do EU, vypadala by naše země jinak. Na první pohled jinak. Na polích bychom nepěstovali řepku a solární panely. Nevztahovaly by se totiž na nás směrnice EU o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů. Nemuseli bychom tedy mít ani systém zvýhodňování solárních panelů a řepky, který nás stojí asi 50 miliard korun ročně.

Na fakturách bychom ani neměli daň z elektřiny, plynu a uhlí. DPH na plenky by se nemusela přesouvat do vyšší sazby.

Vlastně i dolní sazba DPH by bývala mohla zůstat na pěti procentech. Náš rozpočet by totiž nepotřeboval desítky miliard korun navíc – na příspěvek do Bruselu, na spolufinancování evropských dotací a na živení obrovské byrokracie a moha nových úředníků, kteří se zabývají rozdělováním evropských fondů.

Pomazánkové máslo by se jmenovalo pomazánkové máslo a marmeláda by se dál jmenovala marmeláda. Banány by stály polovinu dnešní ceny, protože bychom nevybírali při dovozu banánů clo a neomezovali jejich dovoz kvótami. Staré žárovky, které stávaly 4 koruny, by se směly dál prodávat.