Migrace přes hranice je přirozeným jevem. Mnoho Čechů po staletí cestuje hledat štěstí v cizích zemích, mnoho cizinců přišlo hledat své štěstí do naší země. Když zapátráme ve svých rodokmenech, zjistíme, že mnoho z nás má předky, kteří přišli z ciziny. Určitou míru migrace lze považovat za přirozenou a obohacující. Pokud ale stát pokřivuje přirozené podmínky, může být migrace příliš malá nebo příliš velká.

Je to jako s mezinárodním obchodem. Když stát neomezuje obchod, můžou lidé z různých zemí získat vzájemně prospěch výměnou zboží. Když stát obchodu brání nebo jej naopak dotacemi a garancemi uměle podporuje, místo vzájemné výhodnosti je někomu upřena možnost vydělat nebo někdo získává prospěch na úkor daňových poplatníků.

Podobně i státem podporovaná nebo omezovaná migrace může být na něčí úkor, místo aby byla prospěšná. Příliš velká imigrace může také vést k růstu napětí ve společnosti.

Jaké jsou důvody nepřirozeně velké imigrace?

1. Sociální systém

Evropský systém sociálních dávek může lákat migranty, kteří budou chtít žít bez práce ze sociálních dávek. Větším problémem jsou ale dávky pro domácí obyvatelstvo, které vedou k tomu, že lidé odmítají v určitých profesích zcela pracovat a vyklízí tak prostor migrantům. Jak uvádí historik a arabista Jiří Weigl (Newsletter IVK , leden 2015), „Je to evropský sociální stát, který umožňuje masám Evropanů dlouhodobě existovat na podporách v nezaměstnanosti a přenechávat miliony pracovních příležitostí imigrantům. Působí i popletené vize o tzv. vzdělanostní společnosti, v níž se prakticky celé populaci má dostat vysokoškolského vzdělání. Vedle degradace skutečného vzdělání mají takové kampaně jediný efekt – noví ‘vzdělanci’ v oborech na trhu neuplatnitelných jsou odsouzeni k nezaměstnanosti, jíž si mohou díky štědrosti sociálního státu dovolit, zatímco nabídka reálných pracovních míst je uspokojována imigranty ochotnými pracovat.“