Demokracie je prostě už taková, že jsme občas přehlasováni. Stává se to, i když třeba máme rozumné stanovisko a možná i správné stanovisko. Náš boj proti kvótám nám dává právo využít všechny legitimní cesty, které nám členství v EU poskytuje, a to včetně zvážení, zda chceme v takovém společenství zůstat. Evropská unie musí projít zásadní politickou reformou, především omezit moc nevolených byrokratických struktur, v mnoha případech reprezentovaných lidmi, o jejichž morálním a politickém charakteru lze úspěšně pochybovat. Ale ať už jsme součástí EU, či nikoliv, nezbývá nám, než postoje Evropské unie respektovat. Prostě platí, že pokud jsme si dobrovolně vybrali účast v nějakém společenství, tak to má vždy dvě strany mince, rub i líc, tedy příjemnou i nepříjemnou tvář. Chápu rozhořčení pana ministra financí nad tou mrzkou a neefektivní demokracií – ve své straně se demokratickými principy neřídí a ani to ostatně neměl nikdy v úmyslu. Dokonce na parlamentní půdě nepokrytě naznačuje, že mu ta „demokratická“ žvanírna vadí a aktivně se snaží o omezení demokratické diskuze ve prospěch oligarchického rozhodování jednoho, snad, moudrého a osvíceného.

V jeho vyjádření je navíc je patrná i jeho snaha zavděčit se panu prezidentovi, který již dříve ústy svého mluvčího vyslovil velmi podobné teze. Ta je očividně vedena snahou poněkud napravit si v jeho očích pošramocenou reputaci v důsledku jeho postoje v „policejní“ krizi.