Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem si dovolil vystoupit k této problematice s jednou zásadní věcí. Jestliže má být česká zahraniční politika politikou suverénního státu, nemůže to být kopie tiskové zprávy Bílého domu. To za prvé.

Za druhé. Jestliže posíláme naše vojáky bojovat proti terorismu, tak je potřeba si uvědomit, že na Majdanu nejradikálnější síly, které používaly opravdu silové prostředky, jsou teroristé, kteří jsou teď najednou demokraty. To chcete říct, že lidé, kteří vraždili, zabíjeli, tak na ně najednou máme jiné hledisko, jiný pohled? Další věc, která tady zaznívá, velmi málo, jsou tam fašisté, kteří patřili také k těm nejradikálnějším. Opět. Budeme přijímat taková stanoviska a budeme případně tolerovat to, že budou do nové ukrajinské vlády zvoleni fašisté? Budeme to tolerovat? To se posouváme kam? Na úroveň 70. let, kdy určité takzvaně demokratické síly tolerovaly to, že v Chile byl fašistický diktátor a likvidoval svůj národ. Je potřeba diferencovat a diferencovaně přistupovat k jednotlivostem, a ne plošně tvrdit, že revoluce na Ukrajině je čistě demokratická.

Prosím, aby zahraniční politika České republiky nekopírovala účelovou politiku jiných států. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)