Včera byl pro mě po dlouhé době úplně obyčejný všední den, kdy mě nebudilo pípání zpráv. Moc jsem se na ten klid těšila. Ale ministryní jsem byla 1236 dní a každý ten den byl jiný a plný zážitků. Podělím se s vámi o jeden z těch posledních.

V pátek jsme po poslední vládě zůstali ještě sedět s mými sociálně-demokratickými kolegy Lubomírem Zaorálkem a Jakubem Kulhánkem ve vládní zasedačce ve Strakově akademii. Povídali jsme si a úplně jsme zapomněli sledovat čas. Pak za námi přišli dva páni číšníci a já už si myslela, že nás jdou vyhodit, aby vše připravili na zasedání nové vlády. Když tu jeden z nich říká: „Paní Maláčová, můžeme se s vámi vyfotit, vy jste vždy bojovala za nás - obyčejné lidi, tak ať máme památku…“ Lepší tečku za svým ministrováním bych si nemohla přát!