Mezi prioritami, které nesnesou odkladu, protože už nějakou dobu leží na stole, je plošné navýšení platu ve veřejné sféře o 10 procent, učitelům o 15 procent. V tom jsme zajedno s požadavky odborů, jejichž hlavní argument je, že ekonomika dobře šlape a pracující si přece za poctivě odvedenou práci zaslouží dostatečné ohodnocení. Protiargument, že ekonomika nemusí růst pořád, neberu. O navyšování platů se bavíme nyní.

Totéž platí o minimálně mzdě, jejíž růst prosazujeme. Měla by se navýšit o 1500 Kč, tedy z 12 200 na 13 700 korun měsíčně. Minimální mzda jednak zajišťuje, aby se pracující nepohybovali na hranici příjmové chudoby, jednak je nástrojem na zvyšování odměn za práci v soukromém sektoru.

Setkáváme se s argumentem, že tím budeme jen tahat peníze ze státní pokladny. Jenže ve skutečnosti ze zvýšených platů a mezd bude profitovat právě státní rozpočet, protože to znamená vyšší daňové a sociální příjmy pro státní rozpočet.

I když by to mohlo vyznít jako klišé, já jsem skutečně přesvědčena, že za poctivou práci by se měla platit férová mzda, a je to i předpoklad dobře fungujícího státu, když budou zaměstnanci státu dobře ohodnoceni.

Zvyšování důchodů neodkládat

Mezi hořícími prioritami je zvyšování důchodů. Usilujeme kvůli tomu o dřívější svolání schůze Sněmovny na druhou polovinu srpna, abychom na zákon navázali vládní nařízení, které zvýšení zajistí.