Letošní rok je rokem okupace naší vlasti hitlerovským Německem, ale také rokem stého výročí první světové války. Současně nám tak připomíná památku muže, jehož dílo a odkaz, o kterém sice bylo napsáno nespočetně řádek, ale jemuž dnes jako společnost, stát a národ dlužíme více, než jsme s to i ve svých nejideálnějších okamžicích vzmachu a prozření docenit. Prezident Budovatel je totiž nesporně klíčovou osobností nejen našich novodobých dějin, ale dosavadní zhruba dvanáctisetleté historické pouti našeho národa časem a prostorem této modré planety vůbec. 28. května uplyne od jeho narození 140 let.

Díváme-li se na jeho dějinný odkaz, vidíme v něm, protože byl žit a tvořen v nejtěžších okamžicích naší novodobé historie, soustředěných do osudového období let 1914-1951, vzestupy a triumfy právě tak jako okamžiky pokoření, porážek a pohrom. Dějinně optický efekt, který z toho vzniká, se po Benešově tiché smrti v sezimovoústeckém jihočeském zátiší uplývajícími lety ne ustřeďuje, ale naopak v ploškách nových a nových dějinných vzepětí a marasmů tříští a znejasňuje. Smrti proto, že tento velký Čech, jedinečný Evropan a nezapomenutelný muž světového významu byl podobným útokům podrobován již za svého života. Nebylo nectnosti, která by mu v tomto opticky převráceném pojetí malosti, malichernosti a nezřídka přímo trapné ubohosti nebyla bývala již tenkrát přiřčena. Triumf nestoudné lži se však nikdy nekonal. Narazil totiž vždy na pevnou, železnou, neochvějnou osobnostní integritu muže malého postavou, ale velkého ušlechtilým činem a nezdolnou myšlenkou, která se činem a v činu stává nesmrtelnou (měřeno lidskými měřítky a počtem generací, které tvoří náš vesmírný, pozemský i konkrétně historický svět a rozsah vnímání). Po září 1948 ale tato nezdolatelná zábrana přestala existovat.