Vážené kolegyně, vážení kolegové,

předstupuji dnes před vás, jelikož policie v Karlových Varech žádá mé vydání k trestnímu stíhání za vyjádření v rámci prosazování našeho volebního programu, kterého se přede mnou v širším kontextu dopustily další osoby a mezi nimi také morální autority. Proti nikomu z nich nebylo však nikdy zahájeno žádné trestné řízení, ale já jsem se podle státního zástupce a policie měla dopustit trestného činu, a to dokonce úmyslného. Jak jsem mohla však páchat trestný čin, a to dokonce ještě s úmyslem, když nikdo z autorů přede mnou se ho nedopustil. Stejně jako autoři přede mnou jsem chtěla upozornit pouze na paradoxy a nesmysly, které přicházejí z Evropské unie. A také její příznivci mi dají za pravdu, že vyhlášky a nařízení, které přicházejí, nejsou vždy v souladu s jejich myšlením. Podívejme se třeba na takovou... (V sále je hluk. Poslankyně Maříková se obrací na předsedajícího.) Můžu vás, pane předsedající požádat, aby se trošku Sněmovna ztišila nebo nevím, jestli se tady mám překřikovat.

Děkuji. Podívejme se třeba na takovou zbraňovou směrnici, kvůli které vznikla napříč politickým spektrem novela zákona o nakládání se zbraněmi, která měla tuto směrnici aspoň částečně obejít. Poté, co Soudní dvůr Evropské unie zamítl českou žalobu proti směrnici omezující držení zbraní, jste však tuto novelu zákona napříč politickým spektrem obhajovali a připodepsali. Už to dokazuje, že vyhlášky a nařízení Evropské unie jsou mnohdy postaveny proti suverenitě členských států. I mně se líbila původní myšlenka, která se zakládala na svobodném pohybu a trhu, která řeší problémy společnou cestou a toto řešení bude mnohem jednodušší. Tato myšlenka se však vymkla kontrole. Evropská unie se stala zkostnatělou, produkuje řadu nesmyslných nařízení a omezení. K členským státům se chová autoritářsky a vydírá je - dostanete peníze, jen když budete poslouchat. Každá země by si ten svůj směr měla však určit sama. Někteří vidí jako řešení nalezení původních hodnot. Já vidím jako řešení vystoupení, o kterém by si měli rozhodnout sami lidé, a zůstat členem evropského hospodářského prostoru, abychom zachovali volný obchod se státy Unie, a navrácení k suverenitě, protože v nadnárodním evropském superstátě nemůže fungovat zastupitelská forma vlády. A pak jsou tady ti, co jsou spokojeni s tím, jak současná Evropská unie funguje.

Ve svém příspěvku jsem nevyzývala k žádnému násilí, ani jsem nikoho neurážela. Jen jsem se pozastavila nad jedním paradoxem, který opět přišel z Evropské unie. Můžete mě určitě kritizovat, a také autory přede mnou, že jsem si dovolila pozastavit se nad vyhláškou, která se týká zvířat a rostlin a poukázat na paradox promigrační politiky Evropské unie, jelikož část společnosti je z historického hlediska citlivá na srovnávání s florou a faunou. A já bych zde mohla citovat politiky a komunální politiky a funkcionáře, kteří se na všech úrovních napříč politickým spektrem vyjádřili k migraci mnohem ostřeji a použili konkrétní synonyma při srovnávání v rámci kritiky migrační politiky, kdy dotčenou skupinu obyvatel nazvali jeziňkami z pohádky o Smolíčkovi nebo slimáky, kteří se nezastaví před ničím a není pro ně překážkou žádná hranice, žádná vzdálenost ani lokalita, ze které se nám přesouvá. Je schopen přilézt po svých, autem, lodí, vlakem, je prostě schopen se k nám dostat veškerými možnými cestami. V tomto případě však šlo jen o otevření diskuse k migrační politice Evropské unie. Žádné z těchto vyjádření nebylo bráno ani jako extrémistické, ani tak nebyla označena žádná z parlamentních stran, jejichž členové jsou autoři těchto citací. Nebudu tady žádného politika jmenovat, ale ukazuji vám tady dvojí metr, kterým se začíná v našem státě měřit.

Z mého příspěvku bylo jasné, že nemám v úmyslu nikoho urážet nebo hanobit, nepoužila jsem proto ani žádné synonymum, abych někoho konkrétně srovnávala s něčím, co by pro někoho eventuálně mohlo znamenat něco ošklivého, ale pozastavila jsem se v rámci prosazování volebního programu, za který jsem byla zvolena do Poslanecké sněmovny, nad dvěma paradoxy. Nemohu však za myšlení druhých lidí a to je to, co mi přijde nebezpečné, že někoho dnes vůbec napadá srovnávat historické milníky se současnými výroky a vidět tam i to, co tam není. Autoři přede mnou, kteří se vyjádřili v mnohem širším kontextu, jak jsem říkala, nebyli trestně stíháni, nikdo z nich nebyl ani v souhrnných situačních zprávách Ministerstva vnitra Projevy extrémismu a předsudečné nenávisti, které každé čtvrtletí vydává.