V posledních letech jsou válečné dějiny vykládány stále více slovy a projevy, které vyjadřují soucit s Němci a nevděk a nenávist k Rusům. Soudobý nevděk má dynamické projevy, které se dobře čtou a slyší, proto je média rádi zařazují. Zase letos uslyšíme o plivání na maršála Koněva a jeho stotisícovou armádu za to, že se flákali a nepřijeli osvobodit Prahu o tři dny dříve. Opět budou mnozí obhajovat zbourání sochy Koněva v Praze tím, že přece nejde o válečný hrob. Nepochopí však, že jinde je postavena socha amerického generála Pattona a také nejde o válečný hrob.

Německo, jako tehdejší agresor, je relativizováno a v rámci korektnosti se to nehodí nazývat pravými slovy a dle některých bychom měli litovat a omlouvat se za poválečný odsun. Letos to začalo 15. března, kdy se zpochybňovalo výročí 1939 poslankyní TOP 09 Pekarovou jejími slovy: "Nacisté začali s okupací a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava". Tedy ne Němci, ale členové strany NSDAP to provedli. Autonomie? V základním dokumentu o ustanovení Protektorátu se uvádí: "Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše". Tedy žádná autonomie, protože nám území již nenáleželo.

Příznivci korektnosti zpravidla vynechávají známá, ale nejdůležitější fakta: "Češi zavraždili cca 20 000 Němců v květnové revoluci a v divokém odsunu r. 1945 - Němci zavraždili 380 000 Čechoslováků". Příznivci tvrdého a pravdivého výkladu dějin chtějí uvedené "skóre" číst a slyšet při každé zmínce o válce.

76 let poté: od studené války k bodu mrazu

Letošní 76. výročí osvobození 1945 by mělo ještě více vést k uvědomění si, že nelze žít v iluzi, že na evropském území nemůže nastat válka. Děje se tak s obecným nezájmem o historii a akce na počest státnosti a osvobození. Český politický i občanský postoj je do značné míry charakterizován takto: povýšenecký postoj nad Ruskem, zpochybňování úlohy sovětských armád na osvobození ČSSR, Vlasovci, odstranění sochy maršála Koněva v Praze, prakticky žádné vyslovování díků za osvobození 1945. Nebo také znemožňování hromadných delegací Rusů k válečným hrobům Rudoarmějců. A kdo je z Čechů podpoří, tak je zrádce národa (Hašek, Foldyna a další).

V důsledku českého nevděku přestaly být udržovány pomníky a válečné hroby našich legionářů v Rusku a zřejmě zaniknou jako Koněv v Praze. Dokonce i K. Schwarzenberg se svým dlouhodobým proti-ruským postojem se obává nebezpečí ze zmrazených česko-ruských vztahů, a přimlouvá se, aby socha Koněva byla někde na veřejnosti postavena.