Společenskou prestiž úředníků dle mého nekazí jen pokračující nárůst byrokracie, větší díl viny bych přisuzoval dědictví z dob komunismu. Fronty, nekonečné lhůty, asertivita, pochybení. Toho všeho postupně na úřadech ubývá, stejně jako přiměřeně ubývá frustrace, která tyto jevy doprovází. Dříve vštípené zážitky jsou ale natolik silné, že ani po 25 letech není snadné je překonat.

V době rostoucího vlivu levice a jejích všude přítomných přešlapů byl občan přinucen osvojit si schopnost radovat se z maličkostí. Dokonce bych řekl, že díky panu prezidentovi se stávám expertním praktikujícím tohoto oboru.