Děkuji, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Také náš výbor se zevrubně zabýval touto materií. Já bych si dovolil, než přečtu návrh usnesení, stručně shrnout diskusi, která se k této materii odehrávala na našem výboru. Zaprvé bych sám za sebe i za výbor se chtěl ohradit proti času, ve kterém jsme měli tento zákon projednávat. Když se podíváte na krycí list tohoto zákona, tak vidíte, že čas na projednávání tohoto zákona v Senátu uplyne 8. ledna příštího roku.

Já bych velmi prosil – v zásadě tento rok je sice prvním uceleným rokem působnosti této vlády, tak se dá ještě něco tolerovat – ale chtěl bych poprosit pana ministra Babiše, aby se v budoucnu neopakovala situace, kdy Senátu jsou předkládány nebo podávány návrhy zákonů, které nemůže řádně projednat.V Senátu prostě na takovouto práci nejsem zvyklý. Za normální situace bych samozřejmě mohl jako zpravodaj udělat mnohem víc práce pro to, abych mohl s klidným svědomím plénu Senátu navrhnout usnesení, nicméně v čase, kdy v minulém týdnu jsme dostali materii. Ve čtvrtek minulého týdne, kdy jsem odjížděl z Prahy, tak jsem ještě neměl stanovisko legislativního odboru Senátu, které mi následně došlo v pátek minulý týden, tak upřimně řečeno musím říci, že s krajním vypětím se mi podařilo získat stanoviska aspoň části měst a obcí a mého mateřského kraje. O ničem jiném jsem prostě nedokázal – nic jiného jsem nedokázal a nepovažuji takovouto přípravu na projednávání dostatečnou.

Co se týká vlastního návrhu, tak na tom je paradoxní to, že on se projednává poměrně dlouho, protože byl předložen poprvé v roce 2013, takže celá tato situace je paradoxní v tom, že průběh, kdy poprvé byl schválen vládou a předložen Poslanecké sněmovně, je neobyčejně dlouhý. Potom, jak známo, padla vláda, takže padl tento návrh pod stůl a byl touto vládou znovu přijat a obnoveno jeho navrhování.