To, co zaznělo v Otázkách Václava Moravce z úst Radima Fialy, znovu brutálně rozsvítilo jednu z největších kauz českého státu za poslední dekádu – Vrbětice. ? A je úplně jedno, kolik let už od výbuchu uběhlo. Pachuť slibů a alibismu zůstává.
Bylo nám řečeno: Policie to šetřila, ale musela to odložit, protože ruská strana nespolupracovala.
Promiňte, ale to je výmluva hodná školáka, ne státu, který si hraje na suverénní republiku.
To jako vážně někdo tvrdí, že pokud cizí mocnost odmítne spolupracovat, tak se česká justice prostě sbalí, sklopí uši a řekne: „Tak nic, kluci, jdeme domů“?
Deset let.
Deset let se to „vyšetřovalo“.
A pak se dozvíme, že důstojníci ruské vojenské rozvědky GRU sabotovali muniční sklady, aby zmařili dodávky zbraní do oblastí, kde Rusko vede válku.
To není krimi z přílohy.
To je akt státního terorismu na území České republiky.
A jaký je výsledek? Odloženo.
Hotovo. Sbohem. Nashledanou.
Ředitel NCOZ nám suše oznámí, že „byly vyčerpány všechny možnosti“. Ne, nebyly. Nebyly vyčerpány možnosti politické vůle. Nebyly vyčerpány možnosti odvahy. Nebyly vyčerpány možnosti rovné páteře. Jediné, co bylo vyčerpáno, je ochota jít do střetu s Ruskou federací právní cestou až do konce.
A teď si dovolím osobní rovinu.
Byl jsem na té legendární schůzi bezpečnostního výboru.
Stáli tam „v jednom šiku“ nejvyšší státní zástupce, policejní prezident, ředitel NCOZ, šéfové BIS, ÚZSI i vojenského zpravodajství. A všichni nám tvrdili:
Máme to podložené.
Máme důkazy.
Dostaneme viníky před soud.
Na základě těchto slibů jsme zvedli ruku a vzali na vědomí zprávu Koudelky z BIS, která jasně spojila výbuch ve Vrběticích s operací agentů Ruské federace.
A tehdejší vláda jednala.
Rychle. Tvrdě. Odvážně.
Andrej Babiš a Jan Hamáček během hodin vypověděli z Česka 80 ruských „diplomatů“ – tedy agentů. Bez cukrování, bez řečí, bez alibismu.
Ať si o nich kdo chce co chce říká, v tu chvíli se zachovali jako praví představitelé sebevědomého státu.
A co za to dostali? Nic.
Absolutní nic.
Protože ti, kteří slíbili, že dodají spravedlnost, to prostě nedotáhli.
Neudělali to, co bylo fér nejen vůči vládě, ale hlavně vůči veřejnosti. Vůči lidem, kterým explodoval sklad na území jejich vlastní země.
A dnes? Dnes jsme zpátky u spekulací.
Zase se mluví o zmizelých tisících samopalů, které se při výbuchu „vypařily“.
Zase se vytahují překupníci zbraní z Bulharska.
Zase se vaří mlha, aby se v ní ztratila podstata: cizí vojenská rozvědka provedla operaci na našem území.
Podání žaloby na agenty Ruské federace – ano, i s minimální šancí na jejich fyzické dopadení – by bylo naprosté minimum.
Ne proto, že bychom čekali, že je Putin zabalí do mašle a pošle do Prahy.
Ale proto, že soudní projednání důkazů by nastavilo zrcadlo realitě.
A ukázalo by, že Česká republika není jen prostor, kde si velmoci můžou beztrestně odpálit munici a pak se tiše zamete stopa.
Tohle není právní problém. Tohle je problém zbabělosti – a zjevně i nekompetentnosti – dotahovat věci do konce.
Dokud si to nepřiznáme, budeme dál žít ve státě, který má plná ústa bezpečnosti – a prázdné ruce, když má dojít na lámání chleba.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
