V pátek jsme si připomněli Mezinárodní den sociální spravedlnosti.
Česká republika je často označována za zemi s nízkou mírou chudoby. Realita je ale složitější.
Milion lidí, v podstatě každý desátý z nás, žije pod hranicí příjmové chudoby. A pokud započítáme i domácnosti, které balancují těsně nad ní a žijí tedy „od výplaty k výplatě“, jde ještě o mnohem větší část společnosti – podle analýz se finanční nejistota týká zhruba pětiny domácností. Ti sice nejsou „statisticky“ chudí, ale jakýkoliv výpadek příjmu nebo nečekaný výdaj je může do chudoby rychle poslat.
Jsou to statisíce rodin, seniorů, samoživitelek i pracujících lidí, kteří se děsí, že by jim odešla pračka nebo lednička. Jsou to lidé, kteří si nemůžou dovolit důstojné bydlení nebo pár dní dovolené.
Sociální spravedlnost není prázdné slovo. Znamená férové výplaty, ze kterých se dá slušně žít, nejen přežívat, důstojné důchody pro zajištění ve stáří, kvalitní a dostupné bydlení, přístup ke zdravotní péči, vzdělání nebo sociálním službám. A znamená taky stát, který nenechá lidi padnout na dno.
Jako sociální demokraté věříme, že solidarita je tmelem moderní společnosti. A víme, že prosperita země se neměří tím, kolik vydělávají nejbohatší, ale tím, jak se žije nejslabším.
Za lepší život lidí v Česku zápasí Sociální demokracie skoro 150 let.
Za tu dobu vybojovala spoustu dnešních samozřejmostí: placenou dovolenou, pětidenní pracovní týden, osmihodinovou pracovní dobu, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, podporu v nezaměstnanosti, zákaz dětské práce, důchodové zabezpečení nebo bezplatný přístup ke zdravotní péči a vzdělání a mnohé další.
Že tyhle vymoženosti ale vůbec samozřejmé nejsou, bohužel vidíme v jiných částech světa.
Mgr. Jiří Nedvěd
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
