1) Americké vlajky v ulicích nevadí. Válka v Iráku nebo například základny tajné služby i v Evropě jsou asi v pohodě. Zapomenuto, odpuštěno.
2) Francouzké vlajky v ulicích nevadí. Bezprecedentní útok na Libyi, který je v důsledku jednou z příčin imigrační vlny, je ok. Stejně jako nevadí vlajky států při návštěvách státníků z těch zemí, které se finančně a dodávkami zbraní podílely na Arabském jaru.
3) Vlajky arabských států, potírajících svobody, při státních návštěvách nevadí. Ty mají zase ropu.
4) Německé vlajky nevadí. Merkelová si přece může, byť přes státy cestou, které nejdou obejít, zvát do Německa koho chce. Že pak, když je jich hodně, je chce rozvést po Evropě, nevadí. S vlajkou sem a státnickými poctami také.
5) Například ukrajinské vlajky taky nevadí. Že jsme pomohli vyměnit jedny (neposlušné) oligarchy za jiné (omezeně výměnou za peníze poslušnější) oligarchy je asi ok. Teď raději nad vývojem na Ukrajině zatáhneme oponu, ještě by si mohl někdo vzpomenout na nějaká jména z obrazovky.
6) Kubánské vlajky v USA jsou teď taky v pohodě. Obama řekl, že je to teď ok. Političtí vězni? Ale no tak, stačí papír a tužka a oficiálně přestanou existovat, hlavně když se na Kubu budou moct vrátit se svými investicemi staré dobré party z dob před revolucí. Vzpomínám na film Kmotr.
7) Tibetské vlajky nevadí. Že drtivá většina lidí u nás ani netuší, kde na mapě nějaký Tibet je, se nepočítá. Tibetské vlajky jsou teď cool.
Dříve jsme ustoupili ze zbrojních trhů a obsadili je jiní. Naše vláda zvedla ruku pro sankce proti Rusku, ale německé firmy obchodují s Ruskem vesele dál. Zvedla ruku pro sankce i proti některým Ukrajincům, kteří nás nic nestáli, ovšem ti, kteří nás stojí balík peněz na podpoře dotacemi jsou v pohodě. Uvolněné trhy opět obsadili jiní. A teď vadí čínské vlajky. Vlajky státu, který má masivní investice po celém světě, nevyjímaje největší firmy v Německu, vlastní budovy na Wall Streetu, vlastní nejvyšší podíl zahraničního dluhu USA, mají podíl dokonce ve fotbalovém klubu Inter Milán, v automobilce Saab nebo Volvo, vlastní největší síť kin v Americe. Nedávno koupili další velké firmy ve Francii, Británii a v Izraeli, a v loňském roce se dohodli na převzetí italského výrobce pneumatik Pirelli za 7,1 miliardy eur. Tak hlavně že Čína je "fuj", tedy alespoň v meziobdobí, než si tam zase američtí a evropští politici pojedou pro peníze za státní dluhy.
Obchod byl vždy základem klidu a prosperity. Politika do obchodu nepatří. Nevidím jediný důvod, proč by Čína nemohla v rámci naší vlastní diverzifikace rizik a investic být partnerem České republiky stejně, jako každý jiný silný investor. Kdekoli ustoupíme z obchodu, trhu a oblasti investic, okamžitě toho využijí ti, kteří jsou na summitech našimi partnery a společně s našimi představiteli se fotí s úsměvem.
Jinými slovy, než hodíte vajíčko, zamyslete se, prosím.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
